Štítek: Trigema

pokračování předchozího článku…

Tak, kdo má pravdu v tom, zda tam plánovaná výstavba může, či nemůže být? Lidé, kteří jsou kvalifikovaní, mají patřičné vzdělání, odborné zkoušky, praxi v oboru a mají rozhodovací pravomoc? Nebo někteří místní politici, kteří budou dokolečka dokola omílat, že záměr není v souladu s územním plánem, že je naddimenzovaný, předimenzovaný, prostě asi z jiné dimenze, než jsou oni schopni pochopit? Jedním z těchto kritiků je uvolněný radní, který je vyučený kuchař. Opravdu dobrá kvalifikace pro územní plánování, ale o to více je dotyčný pán slyšet. Opakovaně tvrdí, že má o územním plánování dokonce i knihu. Super. Co k tomu ještě dodat. No, třeba by mu ji mohl někdo přečíst a vysvětlit její obsah. Jeho funkční gramotnost je totiž stálým terčem posměchu veřejnosti, a i řady jeho kolegů.

Naše místní radnice se odmítla s novým stavebním záměrem vůbec oficiálně seznámit. Radní operují jen s tím, co jim zaslal IPR, a pořád dokola opakují: „ne, ne, ne, ne, musí se to zmenšit, protože to tak chceme, a když to chceme, tak to musí být“. Připomíná mi to chovaní malých dětí, či nemocných seniorů, duševně se vracejících do dětství.  Zajímavé je, že u jiných projektů tak urputní nejsou, někde dokonce výstavbu sami prosazují. Dost to zavání selektivním přístupem podle toho, kdo má kde voliče a kde před volbami úspěšně agitoval. A prezentovat jako svůj úspěch, či argument, že někde developer postavil nižší dům, než chce stavět jiný, o několik kilometrů dál, kde je buď jiný kód míry využití území, či charakter okolní zástavby, je také dost manipulativní. Z důvodu blížících se voleb a hlediska politického marketingu se to dá pochopit, ale místní radní by měli chápat, že tu nejsou od toho, aby běhali po ulicích s letáky, peticemi a na webu zveřejňovali vlastní malůvky, které mají dokládat, jak je projekt podle nich hnusný, či v lepším případě zaměňovat vizualizace původního projektu s tím novým.

Není totiž problémem investora, že aktivističtí politici nabulíkovali lidem z okolí, že oni jim zachrání „jejich“ obchodní centrum a že zabrání výstavbě bytového domu. Nezabrání, a oni to moc dobře vědí. Mohou výstavbu zdržet, ale to je asi tak všechno. Celé je to jen o odkopávání problému na další volební období, strach se k tomu postavit čelem a říct lidem: „Udělali jsme maximum, ale takto navržená stavba tam být ze zákona a dle platných předpisů může a od investora jsme pro vás získali takové prostředky, aby se nějak vykompenzoval diskomfort ze stavby plynoucí“. Většina lidí by to pochopila, ale pro naše radní je jednodušší jet pořád dokola linku „zlý developer“, a nadávat mu veřejně do šmejdů a dělat nesmyslné obstrukce. Když je on pak zažaluje, tak se ještě uraženě diví, co si to vůbec dovoluje. Něco jako urážka majestátu.

Jediné, na čem to teď Trigemě drhne je, že část místních radních, s pomocí svých spolustraníků na „velké radnici“ na Mariánském náměstí, blokuje z politických důvodů vydání souhlasu s projektem ze strany vlastníka sousedních pozemků a to odborem majetku MHMP, a tím znemožňují investorovi zahájit územní řízení. Že ten souhlas už jednou investor dostal na předchozí projekt, a tudíž má legitimní očekávání, že ho dostane opět, našim radním asi nedochází. Ale co určitě vědí je, že tato „blokace“ je velmi vachrlatá a dočasná, maximálně do voleb, a ta stavba tam stejně stát bude. To v soukromých rozhovorech připouští všichni. Politické křepčení v naději na získání hlasů je však silnější motivace a současné výzvy k jednání o variantách snížení stavby na osm a šest pater jsou úplně stejná ztráta soudnosti jako nápad na pronájem centra za korunu.

Je dost smutné, že za radnici s investory vyjednávají převážně lidé, kteří sami nikdy skutečně nepodnikali, natož v investiční výstavbě. Navíc když hmatatelnými výsledky jejich neuvážených snah o vylepšení, formou četných zásahu do projektů staveb, jsou aktuálně Sofijské náměstí ve stylu KLDR brutalismu se zrušenou kolaudací, či „chodník“ v parku Povodňová, kde se vede řízení o odstranění černé stavby. A tito stejní lidé mají ambice jednat se zkušenými investory velkých stavebních projektů a říkat jim co, jak, za kolik a pro koho mají stavět? Sami vůbec netuší, jak komerční bytová výstavba funguje, kolik co stojí, z čeho se vypočítává konečná prodejní cena metru čtverečního. Ekonomika projektu je nezajímá, ostatně ani v případě projektů, které pod jejich taktovkou realizuje městská část Praha 12. Ale oni to asi nepotřebují. Jim stačí opakovat ne, ne, ne, předimenzované, snížit, snížit a zase snížit.

Do jisté míry v tom hraje svoji roli ideologická předpojatost části politiků proti podnikatelům a utkvělá představa, že bydlení je právo, které má být zajištěno jako veřejný statek. To znamená výstavbou nájemních bytů v režii státu a obcí.

Když pominu, že se o svůj život a zajištění životních potřeb má primárně starat každý sám, tak na názoru těchto silně levicově orientovaných politiků nic nezmění ani holá skutečnost, že veřejná bytová výstavba nefunguje poslední tři dekády a fungovat jen tak nebude. Tedy žvanit se o ní bude, to jde všem dobře, nicméně nepostaví se nic. Maximálně zase nějaký Leninův pohrobek oživí nadměrné metry, či dosazování nájemníků do málo využívaných bytů či domů. To asi většina z nás nechce.

V podstatě veškerá bytová výstavba v Praze je realizována soukromými developery. Stále se mluví o tom, jak je potřeba bytovou výstavbu navýšit, stavební řízení zkrátit. Prostě trh zásobit novými byty, aby se zastavil či aspoň zpomalil cenový nárůst, který činí bydlení v Praze obtížně dostupným již i pro vyšší střední třídu.  A jaká je skutečná praxe? Dost jiná od toho, než co se prezentuje (viz předchozí odstavce). Lidé, kteří by si rádi koupili nový byt v Praze, si mnohdy z donucení za stejné peníze nakonec pořídí domek s pidizahrádkou, někde v satelitu na poli za Prahou a každý den do města dojíždí. To není v zájmu nikoho, ani těch zavilých odpůrců bytové výstavby „z principu“. Navíc i ti odpůrci bytové výstavby mají ve své rodině určitě někoho, kdo potřebuje nové bydlení a snad i oni chápou, že ho musí někdo někde nejdříve postavit. A pořád je lepší, když se nové byty postaví ve městě, kde je vybudovaná infrastruktura, a v případě Vosátkové i na půdorysu předchozí dožilé stavby, než aby se dále zastavovala volná krajina v okolí Prahy.

Ona i výstavba dostupného nájemního bydlení by se dala realizovat pomocí komerčních developerů, ale na to se musí změnit celkový přístup nemalé části komunální politické reprezentace, která přemýšlí jen od voleb k volbám, čili maximálně v horizontu čtyř let. Z toho poté plynou ty ztráty soudnosti jako předvádí naše místní pirátská radnice v případě záměru bytového domu v ulici Vosátkova na Kamýku. To je celopražský unikát.

Tato ztráta soudnosti sebou také přináší ztráty hmotné či finanční pro nás všechny. Většina investorů se do lokality snaží něco přinést, třeba parkovou úpravu okolí, navýšení kapacity parkování, opravu školky atd. Že to dělají zejména pro své budoucí zákazníky je jasné, ale v konečném výsledku to slouží všem. U prvního projektu, který měl mít cca 17 000 metrů čtverečních HPP Trigema nabízela přímé investice a příspěvek ve výši 36 milionů Kč. To je víc než 2000 Kč za metr čtvereční HPP. Opravdu hodně slušné. V té konkrétní nabídce byla dostavba a oprava nedaleké MŠ Větrníček, kde měla být navýšena kapacita o dvě třídy + stavební příprava a projekt na nástavbu služebních bytů pro začínající učitele. Byla v tom i piazzetta a nová parkovací místa. Pokud by to pořídili levněji, než za tuto částku, měl být rozdíl dorovnán finančním darem ve prospěch městské části. V případě, že by to vyšlo dráž, tak rozdíl šel za nimi. Abych byl objektivní, tak jsme jim, jako tehdejší Rada MČ Praha 12, dali k tomu prvnímu projektu negativní stanovisko. Oni po dvou letech projekt nakonec stáhli sami, z důvodů stanoviska MMR, jak sem zmínil výše.

U nového projektu, o kterém se s nimi naši radní odmítají vůbec bavit, se můžeme jen dohadovat, jaký příspěvek do lokality mohl investor nabídnout, kdyby vůbec dostal šanci. Nový projekt je ovšem výrazně menší, má cca 11 000 metrů čtverečních HPP. Přesto ze strany reprezentantů naší radnice létají různá hausnumera o tom, jakou výši příspěvku Trigema nabízí. Jak na ty cifry  přišli, když se s Trigemou nechtějí pořádně ani potkat, je záhadou. Nicméně k těm číslům dodávají, že obyvatelé z okolí Vosátkové nechtějí nic, protože výstavbu z principu odmítají. To se dalo čekat, když tam v druhé polovině léta už zase lítala nová petice proti výstavbě, za kterou opět skrytě stáli někteří naši piráti, schovávající se za Spolek náš Kamýk.

Obecně jsou ty spolky, které v určité lokalitě,  nakonec mluví „za všechny“ vůbec výborné. Impulzem k jejich založení je většinou nějaký aktivistický politik, který naprosto „nezištně a se srdcem na dlani“ pomůže s organizací a založením. Spolky mají zpravidla jen pár členů. To, aby se náhodou neředila ideová jednota spolku a nějak se nevymkl kontrole, kdyby třeba někdo dostal záchvat kritického myšlení a zpochybnil „dogma“. Většina lidí ve spolku opravdu, minimálně zpočátku, věří věci, za jejímž účelem spolek vznikl. Neuvědomují si, že jsou jen kašpárci, co hrají role v představení, kde scénář a režii má pevně v rukou někdo jiný, kdo si prosazuje jen svůj zájem. Naopak jsou svému loutkovodiči upřímně velmi vděční za to, co všechno pro ně dělá. Lokálně je znám i případ, kdy se do jednoho místního spolku vetřel aktivista/lobbista, který tam sice nebydlel a místo v podstatě neznal, ale díky své „angažovanosti a nezištnému nasazení“ dokázal jménem spolku, který údajně reprezentoval „vůli všech“, prosadit nakonec věci, které byly do té doby spíše z říše snů a vroucných přání lidí z pražského politického polosvěta.  Zbývající členové onoho spolku dnes jen koukají, jaký je výsledek jejich snah. Většina je z toho mírně řečeno rozpačitá, ale prý to tak chtěli. Tento občanský „aktivista“ již sedí na naší radnici a dále se snaží „tvořit“. A výsledky jsou za ním opravdu vidět…..

Když znáte pozadí je to, s prominutím, k zblití. Tak ale aktivistická komunální politika prostě funguje. Roky jsem byl v místní samosprávě a těchto spolků poznal hodně. S jejich loutkovodiči jsem seděl v radě, tu hlavní jsem pomohl dokonce zvolit starostkou, abych ji po pár letech nechal z rady odvolat. Ona za Spolkem náš Kamýk není, ale její učedníci, kteří jsou dnes u pirátů, to však od ní dávnou odkoukali a starou mistrovou již překonali.

Na říjnové Zastupitelstvo Hlavního města Prahy jsem se byl se zájmem podívat, když se projednávala ona „občanská petice“. Chodím tam pravidelně mnoho let. Takový zvyk z doby, kdy jsem byl sám komunálním politikem za stranu, která už dnes prakticky neexistuje. Známých z jiných stran je tam pořád dost, takže jsou to taková přátelská povídavá dopoledne, v čase než tam, po několika hodinách, vůbec schválí program jednání. Tentokrát jsem se ze zvědavosti přišel podívat až na projednání bodu s peticemi. Sice jsem nečekal nějakou velkou účast odpůrců stavby, ale přece jenom dvoučlenný „dav“, v podání postarší dvojice ze Spolku náš Kamýk, mě překvapil. O tom že se „jejich“ petice bude projednávat v ten konkrétní den, museli vědět dlouho dopředu. Ze zákona se totiž petice musí projednat do 30 od dnů od podání a termíny jednání pražského zastupitelstva jsou známy mnoho měsíců dopředu. Ale asi nikoho dalšího projednání petice nepřitáhlo. Ti dva přednesli takové standardní projevy s emocemi, ale bez přidané hodnoty. Lidsky se dá pochopit, že se jim plánovaná stavba nelíbí a je v nich i nostalgie po „starých dobrých časech“. Ale to prostě není relevantní, natož zákonný důvod, aby tam výstavba nebyla. Pan primátor jejich projev prospal. Z toho je i ono slavné video, a poté se odebral do zákulisí. Zato zejména našeho místního pirátského radního, s kvalifikací kuchař, bylo v následujících vystoupeních slyšet. Hulákal jak na lesy, trochu ve stylu „kdo víc řve, ten má větší pravdu“.

Výsledek nakonec byl, že si velká Praha stáhla jednání s Trigemou raději pod sebe, aby vůbec nějaké „kontribuce“ pro Prahu 12 dojednala. Docela velká ostuda pro místní radnici, ale přesto jsou ještě někteří schopni vám to prezentovat jako své vítězství. O nějakém snížení výšek se s Trigemou nebude nikdo bavit. Není totiž o čem. Podle platného zákona a předpisů je jejich stavební záměr formálně v pořádku. Pro naštvanost místních mám jisté pochopení, ale svůj vztek by měli směřovat vůči těm, kteří je svými planými sliby vodili za nos, a nikoliv proti investorovi. Ten jen využívá toho, co mu právní řád legálně umožňuje, stejně jako to využíváme všichni. Pokud chtějí tlačit na snížení výšky stavby, tak maximum čeho by dosáhli je, že investor z projektu vyhodí obchodní parter, čímž dojde ke snížení o jedno patro. To by lidé asi koukali, že tam žádné obchody už nikdy nebudou. Vůbec nic totiž Trigemě neukládá mít je v projektu. To místním obyvatelům také nikdo z radnice neřekl, když jim „vysvětloval“ územní plán, který developer údajně porušuje.  Naopak místo těchto předvolebních aktivit si to měla naše slavná pirátská radnice smluvně zajistit, aby Trigema ze svého návrhu obchodních ploch nakonec necukla. Snad to za ně teď udělají na městě.

Co se týče výše kontribucí (hrozné slovo, archaický termín pro výpalné), tak se dá předpokládat, že debata se povede podle pravidel MČ Praha 12 o výši finančního příspěvku na rozvoj lokality, který je dle nich stanoven na 1000 Kč za metr čtvereční HPP. Nesrovnávejte to s tím, co Trigema nabízela před tím. Teď už to nemá smysl. Ta původní nabídka určitě dávno neplatí.  Navíc, i když se do toho nakonec vložilo město Praha, tak někteří místní radní stále nedají pokoj a ochota investora nějaký příspěvek vůbec poskytnout bude patrně spíš klesat, až nakonec může spadnout k nule. Nebylo by to poprvé. Baráky se postavily vždy, ale s příspěvky investorů to u projektů, které se táhnou nesmyslně dlouho, obecně moc slavné není. Možná se s developerem po volbách domluví nové vedení radnice, že by mohl jako kontribuce poskytnout to, co eventuálně vysoudí jako náhradu škody na stávajících radních. Takže by i oni vlastně k rozvoji lokality přispěli. O soudnosti a právním povědomí některých našich radních svědčí i fakt, že jsou přesvědčeni o tom, že se žalob ze strany Trigemy zbaví, když na podzim skončí ve funkcích. Jejich právníci jim asi nedokázali vysvětlit, že jsou žalováni podle práva soukromého a nikoliv veřejného.

No nechme se překvapit dalším vývojem. Naši radniční umělci jistě nezklamou.

Pokud jste to dočetli až sem, tak si na obsah článku vzpomeňte ve chvíli, až vám nějaký aktivistický politik bude před volbami tvrdit, jak zrovna on někde zabrání nové výstavbě……

Téma výstavby bytového domu na Kamýku na Praze 12, známé pod názvem „Dvě věže“, se stalo opět populárním a hodně diskutovaným. A proto si dovolím svým, trochu delším komentářem, vyžadujícím o něco více vašeho času, doplnit fakta do tohoto příběhu. Ten je totiž ze strany naší pirátské radnice prezentován dost tendenčně. Prostě taková pohádka o tom, jak zlý developer zničil prosperující obchodní centrum a ubližuje chudákům, našim hodným a uvědomělým radním.

On je to však spíše smutný obrázek toho jak naše pirátská radnice jedná „ku prospěchu“ Prahy 12.

Když poslední měsíce čtu a sleduji, co se kolem této stavby děje, přičemž znám historii a fakta, tak se nemohu ubránit potřebě veřejně se k tomu vyjádřit.

Zdůrazňuji, že na Kamýku bydlím celý svůj život, bezmála čtyřicet let. V minulém volebním období jsem byl místostarostou Prahy 12 pro ekonomiku a hospodaření, v oblasti investiční výstavby se roky pohybuji a paměť mi zatím slouží dobře.

S tím, že někomu výrazně zvednu krevní tlak a stoupenci ultralevice začnou jako obvykle vyšilovat, počítám. Jim však tento příspěvek určen primárně není. Ostatně jejich příspěvků o zlých podnikatelích a betonové lobby je více než dost, a s blížícími se volbami se budou jen množit.

Nejprve krátká rekapitulace historie: 

1. Objekt občanské vybavenosti/obchodní centrum v ulici Vosátkova na Kamýku nikdy nepatřil do majetku Prahy. V roce 1992 byl přímo ze státního majetku, v rámci tzv. „malé privatizace“, odprodán v dražbě soukromému majiteli. Ten jej po čase uzavřel a nechal roky chátrat. To si mnozí jistě pamatují. Nicméně se různými kanály šíří, že ten objekt v „devadesátých letech zašmelila místní ODS“. Těžko mohla místní ODSka něco zašmelit, když k tomu neměla Praha vlastnická či dispoziční práva. Odkud vane vítr z těmito „informacemi“ není těžké si domyslet. V politice není nic nebezpečnějšího než koaliční partner, který si rád přivlastní vaše úspěchy, a svoje průšvihy, respektive jakoukoliv špínu, hodí na vás.
   
   
2. Po letech chátrání došlo ke změně vlastníka objektu, následnému úklidu, menším opravám a k tzv. „rekonstrukci štětkou“, ve stylu „navrch huj, uvnitř fuj“. Ale pořád lepší než ten předchozí squat pro bezdomovce a osoby závislé na omamných látkách. Centrum tedy začalo opět fungovat. Je však nutné zdůraznit, že minimálně už v roce 2008 tehdejší vlastník uvažoval o „přestavbě“ centra na bytový dům. Sám se v bytovém developmentu příliš, respektive vůbec, neorientoval, a s případnými partnery nebyl schopen se dohodnout na podmínkách finančního vyrovnání. Lidově řečeno: „měl velké oči“, a tak centrum běželo dál, nicméně bez potřebných investic. Vždy se našel obchodník ochotný jít tam do nájmu, i když všichni nadávali, že na to majitel kašle. Ostatně, kdo měl možnost poznat zázemí objektu, ví své.
   
   
3. Po pár letech došlo opět ke změně vlastníka a záměr na výstavbu bytového domu se nezměnil, naopak. Do objektu se nadále neinvestovalo, protože to majiteli, celkem logicky, přišlo jako „házení peněz do kanálu“. V té době se také začalo, v souladu s novým občanským zákoníkem, řešit, že malá část centra stavebně přesahuje na sousední pozemky v majetku města.  Jedná se celkem o 130 metrů čtverečních pod rampami. Při výstavbě centra za socialistické normalizace to nikdo neřešil. Tehdy bylo tzv. „všechno všech“. Předtím byly pozemky, na kterých stojí zdejší sídliště, samozřejmě ve „vyšším společenském zájmu“, konfiskovány původním vlastníkům. Nikdo se proto v té době nestaral o nějaké nepřesnosti v katastrálních mapách. Přišlo se na to až při digitalizaci katastru a obnově operátu. Z tohoto důvodu v minulém volebním období na vedení Prahy 12 přišly ze strany odboru majetku Hlavního města Prahy postupně dvě žádosti o stanoviska k prodeji oněch 130 metrů čtverečních majiteli objektu. Naše tehdejší Rada MČ Prahy 12 dávala kladná stanoviska pouze a jenom k prodeji oněch 130 metrů centrem zastavěných. S dalšími prodeji sousedících pozemků jsme nesouhlasili. Díky hysterii některých chytrolínů, není těch 130 metrů dořešeno dodnes, a už se ani řešit nebudou. Není k tomu důvod, protože nynější vlastník/investor je pro plánovanou výstavbu nepotřebuje.
   
   
4. V roce 2016 poprvé prezentoval nový investor Trigema, v součinnosti s tehdejším vlastníkem objektu, svůj projekt. Tehdy spočíval ve výstavbě bytového domu s obchodním parterem, coby prvním nadzemním podlažím, jako plnohodnotnou náhradou za stávající obchodní centrum. Věž A měla mít 18 bytových pater, věž B 14 pater bytů. Územní plán a oficiální výklad stabilizovaného území tam výškovou bytovou výstavbu umožnuje. Mnohým se platné regulace nemusí líbit, mohou s nimi nesouhlasit, protestovat, ale je to prostě nezpochybnitelný fakt. Investor ve svém původním záměru využil skoro maximum, co mu tento výklad umožňoval. Naše tehdejší vedení radnice dalo investorovi k tomuto záměru negativní stanoviska a doporučení, ať se drží výškových linií okolní zástavby. Což v případě vyšší věže A je maximálně 15 pater, jako mají stávající „boďáky“, stojící v linii Krhanická/Zárubova a u věže B 8 pater, jako mají nižší domy v Zárubově. Přesto se investor rozhodl územní řízení zahájit se svoji původní variantou. Ta během dvou let prošla celou anabází až na Ministerstvo místního rozvoje, které je nejvyšším orgánem ve stavebním řízení. Na MMR jim těch 18 a 14 pater „zamázli“, ale ne kvůli tomu, že je záměr údajně megalomanský, předimenzovaný a podobné „odborné“ výrazy některých místních aktivistických politiků, kteří to prezentují jako svůj úspěch. Opravdovým důvodem zamítnutí je skutečnost, že případná realizace by v budoucnu znemožnila možné plnohodnotné využití sousedního pozemku, kde je přímo stanoven kód míry využití území. A to zákon neumožňuje. To už vám místní pirátská radnice neřekne. Asi mají radní obavy, že by to v očích jejich stoupenců jaksi devalvovalo onen „úspěch v boji proti bytové výstavbě“. Investorovi těch 18 a 14 pater nevyšlo o malý kousek, ale prostě nevyšlo. Trigema nakonec svůj záměr v létě 2020 stáhla sama a řízení tak bylo zastaveno. Kdyby akceptovali naše tehdejší doporučení na sjednocení výškové hladiny s okolní zástavbou, tak už dnes stavěli, protože vše ostatní měli v pořádku, dle zákona a souvisejících předpisů a norem. Prostě dobrá rada nad zlato, ale jako podnikatele je osobně chápu. To si nemohu odpustit lehké rýpnutí, ať ultralevice může zase spustit svůj obvyklý povyk, že údajně prosazuji „zájmy kapitálu proti zájmům proletariátu/pracující třídy“. Někteří, bez ohledu na věk, stále žijí v zajetí hlubokého socialismu a nepoznali, že dnes máme tržní hospodářství. Sice je silně regulované a deformované dotacemi, subvencemi, úlevami, ale stále se jedná o formu kapitalismu.  Celou historii tohoto záměru si zájemci mohou přečíst na webu městské části Bytový dům Kamýk (Dvě věže), ul. Vosátkova: Výstavba – stavební projekty: Praha 12 , kde jsou všechna usnesení týkající se původního záměru.
   
   
5. Poté Trigema centrum definitivně odkoupila od vlastníka. Cena akvizice nemovitosti byla, i na pražské poměry, dost vysoká. Podle toho lze usuzovat, že svoji investici myslí opravdu vážně. Jejich nový záměr výstavby obsahuje opět obchodní parter coby první nadzemní podlaží a dvě věže. Věž A má mít 14 pater bytů a věž B 8 bytových pater. Celkem se jedná o 147 bytů. Záměr je samozřejmě stále v souladu s platným územním plánem a výkladem stabilizovaného území, a tak ho tentokrát není v územním řízení, lidově řečeno, „na co shodit“.
   
   
6. První z nájemců, kdo to „zabalil“ a odešel, byl obchodní řetězec Billa. Tomu zastaralý prostor a nevyhovující zázemí prodejny dlouhodobě vadilo. Po odchodu hlavního tahouna už nedával provoz centra ekonomicky žádný smysl, a tak nebyly ostatním nájemcům zbývajících prostor v centru prodlužovány smlouvy. Ti postupně končili během loňského roku. Soudného člověka by napadlo, že má majitel s objektem asi něco v plánu, když se zbavuje nájemců. Ale ne tak naši radní. Ti, opojeni vítězstvím nad „zlým developerem“, velkoryse mu nabídli, že si od něj celý objekt pronajmou za korunu ročně a městská část Praha 12 bude obchodní centrum provozovat sama. Chtěl bych vidět reakci lidí z Trigemy, když jim tato nabídka byla předložena. Asi museli vše kolem sebe poprskat smíchy. Místní samospráva, která není schopna zajistit ani posekání trávy na sídlišti, bude provozovat nákupák. Hodně velká ztráta soudnosti.
   
   
7. Dnes tam zůstává jediný nájemce, který v přízemí provozuje asijskou restauraci. Nájemní smlouvu má do července 2022. Ovšem pokud to sám nezabalí dříve, protože restaurace „na rumišti“ moc netáhne. Potom přijede opět bagr a zbytek starého centra definitivně zmizí, a to dle platného demoličního výměru. V souladu s tímto výměrem proběhla i první etapa demolice, ale hrálo se kolem ní „hezké divadlo“. Bagr hrabal, politici kolem něj vztekle hopsali, nahnaní úředníci se za hlavu chytali, a dokonce i státní policii na scénu pozvali. A jaký byl výsledek? No přeci žádný. Vše proběhlo legálně, ale medializovalo se to tak, jako kdyby tam vraždili malé děti.
   
   
8. Nový záměr Trigemy získal souhlasné stanovisko Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy č. j. 16165/20, které je zdůvodněno: „Navrhovaný záměr se nachází v koncovém bodě sídliště, který je obklopen dostatečným volným prostranstvím s rozestupy od okolních objektů jižně 60 m a severně 50 m. Je zde zajištěno přímé dopravní napojení z ulice U Kamýku bez nepříznivých vlivů na okolní zástavbu, dopravní obslužnost nevyvolává průjezdnou dopravu. Místo je rovněž vhodné pro umístění bytové výstavby s přímou dostupností na les Kamýk. Navržené věže v těchto výškách 15 NP a 9 NP spolupůsobí s okolním prostředím a nenarušují charakter zástavby.“ Dále má kladné stanovisko Odboru územního rozvoje MHMP, který je orgánem územního plánování dle platného stavebního zákona a všechna kladná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů, tzv. DOS.
   
   Více si povíme v dalším článku…