Jedním z mnoha nešťastných pražských symbolů odporu proti výstavbě nových bytových domů je i projekt BD Zelený Kamýk v ulici Smotlachova na Praze 12 od společnosti JRD. Nešťastným ne proto, že by tento projekt byl nevzhledný, či jak aktivističtí politici rádi tvrdí byl „naddimenzovaný“, ale protože některým trochu omezí výhled z oken a hlavně na něm údajně „investoři vyrejžují naprosto nemravné peníze“. Toto stále dokola tvrdí exponenti radikální levice z řad místních aktivistů a některých stávajících pirátských radních, pro které je zisk sprosté slovo. Tedy pokud není jejich. To je pak jiná.
Ale přenesme se přes ideologickou zaslepenost stoupenců různých mutací socialismu, který je sám založen na závisti, a hlavně pokrytectví, a podívejme se na celou kauzu trochu detailněji, než jen dle tradičního příběhu „zlý developer vs. lid“.
Historie
Na místě stavebního záměru bytového domu Zelený Kamýk stával od poloviny osmdesátých let objekt jeslí, které byly zdravotnickým zařízením. Nebyla to mateřská škola, jak je mnohdy záměrně či mylně uváděno. Navíc v platném územním plánu je areál veden jako SV – všeobecně smíšené, a ne jako VV – veřejné vybavení, kam by spadala školská a zdravotní zařízení.
Dále je třeba zdůraznit, že tento objekt, s navazujícím areálem, nikdy nepatřil městu Praze a po uzavření původního provozu počátkem devadesátých let, byl posléze odprodán přímo ze státního majetku během tzv. „malé privatizace“. Tu nemohla místní radnice nijak ovlivnit. Nicméně i tak mnozí, zejména ti, kteří v té době bydleli někde úplně jinde, stále pějí žalozpěvy o tom, jak předchozí vedení radnice areál „zašmelilo“. To je už takový místní kolorit.
Ve zprivatizovaném objektu, sloužícím komerčním účelům, se vystřídaly různé činnosti, a naposledy tam v pronájmu působila ryze soukromá mateřská škola Beránek. I přes tuto činnost se nejednalo o školské zařízení, a tak není relevantní tvrzení odpůrců nové stavby, že by se zánikem původního objektu, utrpěla struktura školního a předškolního vzdělávaní na Praze 12. Navíc JRD přesunulo MŠ Beránek o cca 400 metrů na východ do přízemí nového bytového domu Zelená Libuš na ulici Novodvorská.
O demolici původního objektu a výstavbě nového bytového domu, dle platného územního plánu, se mluví dobrých dvacet let. Většina lidí ze samosprávy o této zákonné možnosti a záměrech výstavby celou dobu moc dobře věděla. Nebylo to žádné tajemství, ostatně BD Zelený Kamýk od společnosti JRD není prvním záměrem, se kterým developeři přišli, ale veřejnost o tom v podstatě neměla tušení.
Při pohledu zpět si dnes uvědomuji, že ze strany radnice se měla celá záležitost možné výstavby komunikovat s obyvateli okolních domů předem mnohem dříve, než přišel nějaký investor. Všechny strany by si ušetřily nemálo emocí, vypjatých situací, nedorozumění a naschválů, které stejně nikam nevedou, ale stojí čas a tím i peníze.
Záměr výstavby
Developerská společnost JRD kontaktovala Prahu 12 se svým záměrem stavby bytového domu Zelený Kamýk v roce 2016 a její zástupci jednali s tehdejší starostkou Danielou Rázkovou. Právě ona měla až do svého neslavného odvolání z rady městské části Praha 12, z důvodu odklonění veřejných peněz z inzerce na soukromý účet, v kompetenci územní rozvoj. Jednání s developery sama aktivně vedla a nebyla vůči nim nijak antagonistická. Je tedy velmi komické, jak po svém odvolání otočila o 180 stupňů a neguje výsledky své předchozí práce, a to nejen v případě bytové výstavby na Praze 12.
Projekt BD Kamýk má po svém dokončení poskytnut nové bydlení ve 104 bytových jednotkách ve 13 nadzemních podlažích, což je stejná výška a podobný objem jakou mají tři sousední stávající bytové domy v ulici Smotlachova. Parkování bude řešeno 116 parkovacími místy ve dvou patrech podzemních garáží a 18 místy na povrchu. V přízemí bude komerční parter pro případné obchody, kanceláře, či ordinace o celkové ploše 1000 metrů čtverečních. Nový dům nebude sice žádný přízemní drobek, ale rozhodně ani žádná monstrózní obluda, jak to prezentují někteří levicoví aktivisté a politici ve svých amatérských malůvkách, kde velmi rádi opomíjejí fakt, že vedle již tři obdobné domy stojí.
Na východ stojící bytový dům v ulici Machuldova je o něco nižší a je pravda, že někteří obyvatelé bytů se západní orientací budou mít po výstavbě BD Zelený Kamýk trochu narušen stávající výhled. To se bohužel nedá řešit, protože žijeme ve městě, které se nedá jednoduše zakonzervovat ve stylu „už je vše postaveno a nic víc není potřeba, protože my už bydlíme a ostatní ať táhnou někam“. Nejvíce proti nové výstavbě paradoxně brojí ti, kteří se do Prahy přistěhovali odjinud a teď mají pocit, že jsou něco víc, když už jsou konečně ti „Pražáci“.
Převis poptávky nad nabídkou je v Praze letitým problémem, a to nejen z důvodu velkého přílivu nových obyvatel, ale i prostým zastaráváním a nedostatečnou reprodukcí stávajícího bytového fondu. Tento problém má vlastně jen dvě řešení. Prvním je podpora bytové výstavy, o které se jen mluví, zejména před volbami, ale zároveň ji nemalá část komunálních politiků, zejména z řad progresivistické levice, intenzivně brání ve snaze získat co nejvíce voličských hlasů a zajistit si tak slušné živobytí.
Druhou možností je „efektivní využití“, „spravedlivé přerozdělení“, „demokratizace vlastnictví“ a jiné možnosti, jak ubytovat maximum lidí ve stávajícím bytovém fondu, bez ohledu na vlastnická práva. Sice už je to poměrně dlouhou, ale i to jsme zažili. Ve jménu tzv. „společenského zájmu“ probíhalo stěhování majitelů domů a velkých bytů někam do krcálů, pokud ne rovnou do lágrů a z těchto velkých bytů se dělaly tzv. komunálky, kam bylo nastěhováno více rodin. Na povinné dosazovaní nájemníků, platby za „nadměrné metry“ a podobná opatření si starší generace jistě vzpomene.
Zájemcům o toto „řešení“ doporučuji přečíst si sborník „Stát a revoluce Kladivo na kapitalismus“ od V.I. Lenina. Lze levně zakoupit v antikvariátech či na trzích s různou veteší. V tomto názorově velmi hodnotném díle je v kapitole IV i část věnující se vyřešení bytové otázky, ze které si dovolím použít krátkou citaci:
„Nesporné je jedno, a to že nyní je ve velkoměstech dosti obytných budov, aby bylo racionálním využitím těchto budov okamžitě odpomoženo jakékoliv skutečné bytové nouzi. To může být přirozeně provedeno jedině vyvlastněním dnešních majitelů, případně tím, že do jejich domů budou nastěhováni dělníci bez přístřeší nebo dělníci bydlící nyní v přeplněných bytech“.
Podobných moudrých řešení je tam samozřejmě víc a vlastně není potřeba ani číst díla Vladimíra Iljiče, stačí sledovat vyjádření členů Pirátské strany, kteří z nich svá údajně originální „řešení společenských otázek“ čerpají.
Přestože všichni členové Rady městské části Praha 12 ve funkčním období 2014 až 2018 byli narozeni v socialismu a někteří ho, v tehdejší naivní víře pomáhali budovat, nikdo z nás se k tomuto společenskému zřízení v době našeho působení nehlásil a proto jsme s novou bytovou výstavbou na místě stávajícího komerčního objektu v ulici Smotlachova neměli zásadní problém.
Jak to bylo s kontribucí?
Nejvíce se řešila forma a výše tzv. „kontribucí“ což je sice archaický výraz pro výpalné, ale dnes tento termín označuje příspěvek investora do „eráru“. Bylo několik variant, na kterých se tehdejší vedení radnice nebylo schopné shodnout. Ale času bylo dost. Kontribuce se řeší až v etapě územního řízení, do které bylo ještě daleko.
Společnost JRD tehdy nabízela dva velké byty do vlastnictví města, nebo přímou platbu do rozpočtu MČ Praha 12 ve výši ceny těchto bytů, či všechny komerční nebytové prostory v parteru. Já s částí kolegů jsem se přikláněl k variantě nebytových komerčních prostor, protože tento typ majetku v portfoliu Prahy 12 chybí. Peníze v rozpočtu se rozpustí a já osobně jsem odpůrce tzv. sociálních bytů v komerční bytové výstavbě. Nikdo jiný, než nepřizpůsobiví z ubytoven dnes městské byty nedostanou a nevidím žádný důvod proč trestat slušné a poctivé lidi, kteří se vlastní pílí dopomohli k bydlení ve svém tím, že budou nuceni k soužití s asociály z přesvědčení.
Dne 7.3. 2017 byla zveřejněna pozvánka na veřejnou prezentaci BD Zelený Kamýk, která proběhla 29.3. 2017 tradičně v sále Biografu Modřany. Prezentace jsem se neúčastnil, ale od účastníků vím, že proběhla v klidné atmosféře, kde logicky žádné nadšené aplausy ze strany obyvatel sousedních domů nezazněly, ale stejně nebyl slyšet žádný halasný odpor. Z tehdejších radních se prezentace účastnila pouze paní Daniela Rázková, která si přišla veřejně postěžovat, že ji byly toho dne odebrány všechny „kompetence“ a bude brzy odvolána z rady. O své dosavadní aktivní roli v tomto projektu se již z taktických důvodů raději nezmínila.
Na jednání zastupitelstva MČ Praha 12, konaném dne 18.4.2017 proběhlo avizované odvolání paní Rázkové z rady městské části a to z důvodu její „kauzy kniha“, v níž došlo k již zmíněnému odklonu veřejných peněz z inzerce na soukromý účet a způsobené škodě ve výši tehdy odhadované na jeden milion korun. Nedlouho poté co byla „převedena“ do opozice se začaly dít věci…
Více se dozvíte v pokračování Zelený Kamýk Smotlachova II.
