Mnozí si ještě pamatujete, jak se během socialismu „obchodovalo“ s nájemními dekrety k městským bytům, či za jak velmi slušných, až výhodných podmínek, probíhala privatizace městského bytové fondu v devadesátých letech.
To se samozřejmě již neděje, obecní byty dnes dostávají skoro výhradně jen nepřizpůsobiví asociálové, terminologií progresivní levice a správně politicky korektně nazývaní „sociálně potřební“. I odprodej obecních bytů jejich oprávněným nájemcům byl zastaven více méně po celé Praze.
Ale i tak se dá na obecním bytě slušně „trhnout“. Stačí jen mít spřízněnou duši na místní radnici a požadovat úhradu tzv. „technického zhodnocení“, údajně realizovaného v obecním bytě.
A o tom je i náš příběh z Prahy 12. Většinu asi nepřekvapí, že onou spřízněnou duší na místní radnici je pirátský radní Jiří Brůžek. Jeho oduševnělost, gramotnost a vzdělání jsou sice oblíbeným terčem místních politických vtipů, ale nedá se mu upřít „obchodní“ talent.
Trocha historie
V tomto případě se jedná o nájemní byt ve starém objektu v Komořanské ulici č.p. 108, lidově zvaným Hamburk. Mnozí si ještě vzpomenou na výčep piva v přízemí, který před mnoha lety provozovala paní Mullerová. Bylo to velmi osobité místo s neopakovatelnou atmosférou.
Zbytek objektu sloužil pro bydlení. Původně se jednalo o služební byty patřící k Modřanskému cukrovaru, které s celým objektem v rámci delimitací v první polovině devadesátých let přešly do majetku Prahy, ve svěřené správě Prahy 12. Objekt nebyl ohodnocen jako technicky perspektivní, a tak se do něj výrazně neinvestovalo.
Jedním z hlavních důvodů byla i plánovaná výstavba tzv. „Nové Komořanské“, v rámci napojení Prahy 12 na SOKP 513 (okruh), kdy podle tehdejší dokumentace varianty 5A mělo dojít, dle vůle města, k demolici stavby. Stále mám v paměti, jak jsem v roce 2011 dojednával s vedením „velké Prahy“ poskytnutí bytových náhrad pro tehdejší nájemníky, aby byl objekt včas vyklizen. Jednalo se o devět bytů a je k tomu i usnesení naší tehdejší rady.
Jelikož se díky aktivitám jedné skupiny politických aktivistů, kteří v rámci „páchání dobra“ mnoho let brojili proti této tak potřebné městské dopravní stavbě, se čas zahájení realizace stále odsouval, došlo k menším změnám vedení plánované komunikace a demolice Komořanské 108 již nebyla nutná. K přestěhovaní nájemníků tedy nikdy nedošlo a objekt, včetně dvora, byl v roce 2016 určen k budoucímu prodeji, a to i s nájemníky.
K tomu mělo dojít na jaře 2021, kdy Komořanská 108 byla součástí „balíčku“ nemovitostí, zejména bývalých detašovaných pracovišť radnice, které současné vedení vybralo k prodejům za nejvyšší nabídkovou cenu. Já osobně bych preferoval prodej dražbou, ale ani na obálkové metodě není nic divného, pokud se kolem ní nedějí divné věci.
Podivná veřejná soutěž
Hlavní podivností byl velký zájem pirátského radního Brůžka právě o prodeje majetku. Pan Brůžek má v „kompetenci“ sociální věci, sport a nájemní vztahy k bytům, nikoliv majetek jako takový. Nicméně díky své všetečnosti dostal přezdívku „radní pro vše“. Do přípravy a průběhu veřejné soutěže se vecpal silou, s posvěcením svého spolustraníka — pana starosty.
Už jen to, že uchazeči nebyli povinováni skládat kauce, které by aspoň částečně eliminovaly klamné nabídky spekulantů na nejvyšší cenu, kdy pak jednotlivě odstupují až kupní cena někomu vyhovuje, bylo dost zarážející. Nicméně zákon kauce striktně nevyžaduje. Ale co už bylo za hranou, byla změna podmínek soutěže během jejího trvání, aniž by o tom byli informováni všichni uchazeči.
K tomu došlo tím, že Komořanská 108 byla prodávaná i se stávajícími nájemními vztahy, což bylo uvedeno v podmínkách soutěže. Dalo se předpokládat, že nový vlastník bude chtít starou stavbu strhnout a vystavět dům nový. S nájemníky, kteří měli smlouvy na dobu neurčitou, by se musel vyrovnat, nebo jim zajistit bytovou náhradu. Je to naprosto standardní postup, který má však nemalý vliv na stanovení nabídkové ceny uchazeče.
Náš místní pirát Brůžek, věrný názvu své strany, však poté, co byla soutěž vyhlášena, začal potichu stávající nájemníky Komořanské 108 stěhovat do jiných obecních bytů, tak aby byl objekt v době předání novému vlastníku prázdný. O této jeho činnosti a cíli samozřejmě ne všichni uchazeči měli možnost se dozvědět a podle toho stanovit nabídkové ceny.
Trestní zákoník na to pamatuje v § 256 „Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě“. Jelikož tato aktivita pana Brůžka „praskla“ těsně před jednáním zastupitelstva, bylo schválení kupní smlouvy na Komořanskou 108 z jednání zastupitelstva staženo a odloženo „na pak“. Nikdo, alespoň trochu soudný, nechtěl riskovat poměrně vysokou trestní sazbu, jen kvůli něčím zájmům.
Technické zhodnocení aneb nový zlatý důl
Tím, ale příběh Komořanské 108 neskončil, a stává se již poměrně absurdním. Bohužel i to je realita současné Prahy 12. Poté co pokus o prodej Komořanské 108 skončil fiaskem a ostudou, začal pan radní Brůžek prosazovat nárok jedné z nájemnic na údajné technické zhodnocení obecního bytu, a to ve výši 1 350 tisíc korun. Paní Z…vou nestačil, a zřejmě ani nemohl ze zákona přestěhovat do jiného obecního bytu, protože údajně vlastní nemovitost sloužící k bydlení.
Obecný souhlas s technickým zhodnocením, spočívajícím v drobných stavebních úpravách, byl vydán odborem majetku MČ Praha 12 v polovině roku 2000, tedy bezmála před 22 lety. Nic jiného k tomu není. Kromě výměny oken není nikomu moc jasné, co se v bytě provádělo, v jakém rozsahu a kolik to stálo. Paní Z…vá, aktivně zastupovaná panen radním Brůžkem, postupně jako králíky z klobouku, vytahuje různé faktury, účtenky ze stavebnin atd., které mají dokládat její údajný nárok na úhradu toho, co bytu měla dle svých tvrzení investovat.
Pominu-li fakt, že je zásadní rozdíl mezi technickým zhodnocením a opravou, že ke konkrétním zhodnocením by měly být souhlasy vlastníka nemovitosti realizované usnesením rady, či s hodně velkým přimhouřením obou očí, aspoň souhlas správcovské organizace SBO Modřany, nebylo odsouhlaseno nic. Ani po údajné realizaci úprav. Takže celý tento požadavek na úhradu onoho zhodnocení je hodně „na vodě“.
Do karet by jim čistě hypoteticky mohl trochu hrát fakt, že skutečné stavební zaměření objektu proběhlo až v roce 2011, kdy jsem ho objednal po dohodě s „velkou Prahou“, abychom vůbec věděli, co tam skutečně stojí. Předchozí dokumentace je z roku 1923 a jiná neexistuje. Ale i tak by bylo čistě na nájemkyni, aby prokazovala, co v rámci jakéhosi obecného souhlasu z roku 2000 měla v průběhu let v obecním bytě zhodnotit, jaký byl předchozí stav, účelnost úprav atd., jinak to silně zavání účelovým tvrzením s motivací neoprávněného prospěchu.
Úředníci, ale i koaliční partneři pirátů, považují celý tento požadavek za naprosto nesmyslný. Logicky se rojí spekulace, jaký je skutečný zájem pana Brůžka, když tak tvrdě tlačí na vyplacení bezmála jeden a půl milionu korun, na základě dvaadvacet let starého obecného souhlasu a zašlých účtenek ze stavebnin. Blíží se volby a že by se jednalo fundraising? Těžko říct, to asi ví jen pan Brůžek, protože i jindy horlivá a přičinlivá paní tajemnice od toho dává ruce pryč a na úřadě si celou záležitost přehazují jako horký brambor.
On totiž pan pirátský radní Brůžek, když konečně pochopil, že se řevem a hysterickými výstupy ke kýženému výsledku nedobere, tak přišel s požadavkem na zpracování znaleckého posudku, který by potvrdil oprávněnost požadavku paní Z…vé. Vhodného znalce se prý stále nepodařilo najít, čemuž se nelze divit, když se jedná o věc tak starou, a v podstatě bez podkladů. Ale třeba nějakého kouzelníka nakonec najdou, objednají a absurdní drama bude mít další pokračovaní…