Zelený Kamýk Smotlachova V. – riziko náhrady škody

Vizualizace Zelený Kamýk, Praha 12, JRD

Od poslední kapitoly „románu na pokračování“, popisující anabázi výstavby běžné obytné budovy ve městě, kde stále narůstá počet obyvatel, ale bydlení se stalo nedostatkovým zbožím, uplynulo již dost času na to, aby se opět čtenáři dozvěděli, jaký je aktuální vývoj a osudy hlavních „hrdinů“. Tento díl je oproti předchozím o poznání rozdílnější. Má totiž univerzální přesah, a tím i informační hodnotu pro ty, které by výstavba v ulici Smotlachova jinak vůbec nezajímala.

V předchozím díle jsem v posledních odstavcích nastínil možnost developera požadovat po odpůrcích stavby náhradu škody v případě, že podají žalobu na zrušení platného územního rozhodnutí a u soudu neuspějí. Byla to z mé strany dobře míněná rada, aby si ti, kdo chtějí dále bojovat proti výstavbě bytového domu v ulici Smotlachova uvědomili, že i pro ně to může mít, v případě neúspěchu jejich žaloby, dost tvrdé následky. Žaloba je samozřejmě naprosto legitimní prostředek, pokud se cítí být dotčeni, že vydáním územního rozhodnutí došlo k zásahu do jejich práv, ale vše něco stojí. Buď tedy mé sdělení nepochopili, anebo z nějakého důvodu chápat prostě nechtěli. Dvě fyzické osoby spolu s SVJ Smotlachova 2 žalobu skutečně podaly.

Sice se v problematice komerční bytové výstavby celkem obstojně orientuji, ale nejsem občanská poradna zdarma. Předpokládal jsem, že odpůrcům stavby všechna rizika možné odpovědi ze strany developera vysvětlí třeba nějaký advokát. Zejména to měla udělat paní doktorka, která pro ně, respektive původně pro Prahu 12, žalobu sepisovala. Skutečnost, že žaloba je svým obsahem, až na aktivní žalobní legitimaci, identická s tou, co objednala tehdejší místostarostka Eva Tylová a uhradila ji městská část Praha 12 z rozpočtu, je jistě jen souhra náhod. Advokát sice může své duševní vlastnictví, kterým je sepsaná žaloba, prodat více klientům, ale dost pochybuji, že mu za ní žalobci zaplatili stejnou částku jako Praha 12. No prostě, když jste stoupenci správné „pokrokové“ strany, tak co by pro vás piráti z eráru neudělali.

Pravidelně o sobě čtu na sociálních sítích, že jsem „developerský buldozer“, že s informacemi účelově manipuluji, důležité věci tajím, abych někoho uvedl do problémů, dále se objevují různí podivní vykladači mých slov, o nichž si nejsem vědom, že bych kdy někomu řekl atd., že jsem nebezpečný nepřítel lidu a podobně, s prominutím, absolutní blbosti. Z toho důvodu bych proto rád čtenáře informoval, jaká rizika vznikají pro žalobce v případě, že soud jejich návrh na zrušení vydaného územního rozhodnutí zamítne. Píši úmyslně obecně srozumitelným jazykem a ne „právničtinou“, které mnohdy nerozumí ani sami právníci. Ostatně smyslem není dělat obsáhlou exkurzi do soudního řádu správního.

Začněme trochu neobvykle, od nákladů řízení. Jelikož žalovaným je v našem případě Magistrát hlavního města Prahy, Odbor stavebního řádu (MHMP OSŘ), který jakožto orgán státní správy v přenesené působnosti, bude u soudu zastupován vlastními zaměstnanci, nehrozí zde neúspěšným žalobcům úhrada nákladů řízení. Ovšem je zde i osoba zúčastněná na řízení, kterým je developer. Ten má nárok na úhradu jenom těch nákladů, které mu vznikly v souvislosti s plněním povinností, jež mu soud uložil. Nedá se nikdy předem predikovat rozsah, zejména u kauz, které se mohou táhnout několik let, ale částka za různé posudky nepřesáhne statisíce. Sice to rozhodně nepotěší, ale zase nic, co by neúspěšné žalobce zruinovalo.

A teď se dostáváme k podstatě hlavního rizika pro neúspěšné žalobce, a tím je, že na rozdíl od námitek a odvolání v územním, stavebním, nebo sloučeném řízení existuje možnost poškozeného, kterým je osoba zúčastněná na řízení – v našem případě developer, nárokovat škodu vzniklou prodlením, způsobeným žalobou na územní rozhodnutí o umístění stavby. Že se tak běžně neděje, toto riziko může laikům přijít absurdní nebo nepřiměřeně tvrdé, však neznamená, že to není možné.

Ostatně jsme tuto možnost nechávali prověřovat v roce 2015, když jsem jako tehdejší místostarosta řídil přípravu soutěže na zhotovitele Nové radnice Prahy 12. Celá investice byla prováděna v té době v republice ještě nevyzkoušenou metodou „Design & Build“ a logicky jsem chtěl znát všechna potenciální rizika, která se musela zohlednit. A do nich žaloba na územní rozhodnutí spadá. Investiční akci Nová radnice jsem předával svým nástupcům na podzim 2018 s již vydaným územním rozhodnutím, kdy díky aktivnímu jednání se všemi účastníky řízení, k žádným obstrukcím při umísťování stavby nedošlo.

Toto „štěstí“ však soukromé stavební projekty většinou nemají, především ty, ze kterých si zejména ultralevicové strany a tzv. „ekologičtí aktivisté“ udělají předmět politického marketingu. Na Praze 12 je to „Zelený Kamýk Smotlachova“ a „Dvě věže Vosátkova“.

Investoři a developerské firmy předem počítají s námitkami a odvoláními do řízení s časovým horizontem 3-7 let, než mohou začít stavět. To je sice světový unikát, který nám rozhodně nikdo nezávidí, ale k opravdu radikální změně k lepšímu není politická vůle.

Během těch dlouhých let se samozřejmě kumulují nemalé fixní i variabilní náklady, které jsou nákladovou částí koncové prodejní ceny. Většina lidí si myslí, že potom si developer spočítá celkové náklady, přihodí nějakou marži a prodává. Ujišťuji vás, že tak to opravdu nefunguje.

Koncová prodejní cena je určována tržní poptávkou, a ta je volatilní, čili kolísavá. Klidně se může stát, že se developer nákladově dostane nad hranici, kterou je trh schopen ještě akceptovat. Byty prostě za tu cenu není schopen prodat, a tak ani nezahájí samotnou stavbu. V současné době všechny developerské firmy, která znám, přepočítávají své projekty. Kdo udělal drahé akvizice, nemá zajištěné financování za nízkou fixní úrokovou sazbu, dostává se při současné ceně staviv a stavebních prací do problémů. Očekává se, že mnoho projektů bude na prodej i se ztrátou. To je riziko podnikání, které by si měli uvědomovat i všichni investoři do developerských dluhopisů, kterými některé firmy financují své projekty. Výnos může být zajímavý, ale případná ztráta může u některých těchto „cenných“ papírů zabolet. Je vždy dobré si o konkrétním projektu zjistit maximum.

S čím se však v ještě nedávné minulosti moc nepočítalo, byly právě žaloby odpůrců bytových staveb na zrušení územních rozhodnutí. Teď se s nimi doslova trhá pytel. Šanci na úspěch v naprosté většině případů nemají, ale žádný soudný developer nezačne do doby pravomocného zamítnutí žaloby stavět a prodávat, i když si mezitím vyřídí stavební povolení. Při rychlosti přetížených soudů, je to otázka 3 – 4 let. Bohužel. A za tu dobu dále developerovi rostou náklady. U každého projektu je to jiné, ale u projektu velikosti Zeleného Kamýku bych to dle svých zkušeností odhadl na 12 – 15 milionů ročně.

Konečná výše škody se tedy vyšplhá klidně na 35 – 70 milionů korun. Srdce všech odpůrců developerů a kapitalismu dozajista plesají radostí, jak „boháči spravedlivě krvácí“. V případě, že by soud územní rozhodnutí skutečně zrušil, tak mohou jásat až do úmoru. Pokud však žalobu zamítne, tak problém mají naopak oni.

Na rozdíl od námitek a odvolání do územního, stavebního, nebo sloučeného řízení, kde developer a investoři nemohou po odpůrcích nic chtít, tak v případě zamítnuté žaloby může developer, jakožto osoba zúčastněná na řízení, která byla „obstrukční“ žalobou poškozena, vymáhat škodu po těch, kdo žalobu na zrušení územního rozhodnutí podali.

Tato možnost zde byla vždy, ale žaloby na zrušení územních rozhodnutí se týkaly většinou dopravních staveb, které realizoval stát skrz své organizační složky anebo územně samosprávné celky. Tam je situace trochu jiná.

Nechci předjímat, jak se zachová developer JRD v případě „Zeleného Kamýku“, ale vím, že jiné firmy se na tuto variantu u svých projektů připravují. Jsou pod velkým finanční tlakem a nemohou si dovolit být „velkorysí“ vůči škůdcům. Tento výraz nepoužívám hanlivě, ale jedná se o právní termín. V případě zamítnutí žaloby se ze žalobců opravdu stávají ti, kdo developerovi způsobili škodu, a proto jsou škůdci.

Bohužel ne všichni myslí na následky. Je pravda, že nemůžete být hrdina a zároveň uvažovat o všech dopadech svých rozhodnutí a činů, ale je rozdíl mezi hrdinstvím a strkáním hlavy na špalek, když sekyru drží někdo jiný. Ostatně i to vedlo radu městské části Praha 12 ke stažení bodu „Žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, č.j. MHMP 2039566/2021, sp.zn. S-MHMP 944822/2019/STR ze dne 22. 12. 2021…. z jednání 8. 2. 2022. Nebudu zapírat, že na tom mám podíl, když jsem některým tehdejším radním řekl, co může pro městskou část následovat. Na rozdíl od stavby ve Vosátkové, kde si většina myslela „že kecám“ tak zde mi věřili. Dokonce i, jinak v boji proti kapitálu „udatní“ piráti, „stáhli ocas“, a kromě poplakání ve volebním letáku o pár měsíců později, se raději na toto téma odmlčeli.

Ostatně i důvod, proč jsem se o této možnosti zmínil v předchozí kapitole, byla snaha ochránit některé horké hlavy z řad odpůrců stavby od kroku, který jim může v blízké budoucnosti způsobit existenční problémy.

Naděje, že soud zruší územní rozhodnutí je mizivá. To je důkladně prozkoumané ze všech vnějších stran. Návrh na vydání předběžného opatření, resp. na odklad vykonatelnosti napadeného územního rozhodnutí nejdříve ani sami žalobci nepodali. Později podaný návrh na odklad vykonatelnosti jim soud již zamítl. Jestliže je jejich snaha motivována touhou prodloužit si výhled z oken svých bytů, tak by měli přemýšlet i tom, že za pár let někteří žádné byty mít ani nemusí. Dost totiž pochybuji, že soud uzná odpůrcům stavby výhled z okna na stavbu ve vzdálenosti několika desítek metrů, za oprávněný důvod k obstrukčnímu chování, jak se někteří z nich s neskrývanou radostí veřejně chlubí, zejména na sociálních sítích. Spíše naopak to bude použito ve prospěch developera v případném řízení o náhradu škody.

Pokud se developer rozhodne, že k vymáhání škody přistoupí, nebude čekat, jak dopadne žaloba na zrušení územního rozhodnutí. Stačí když si počká až proběhne první jednání. Do té doby totiž mohou žalobci přistoupit k zpětvzetí žaloby, aniž by po nich developer cokoliv vymáhal, zejména pokud ještě nezahájil stavební řízení. Poté už je jen na něm, zda i on uplatní a začne soudně vymáhat svá práva. Kvůli poplatkům nemusí, a asi nebude, hned žalovat celou výši škody, která navíc s každým měsícem narůstá. Stačí zažalovat jen část a zbytek vymoci později další žalobou, již na základě precedentu. To je úplně normální postup.

Odpůrci stavby, pokud jejich žaloba na územní rozhodnutí neuspěje, tedy nemusí čekat další roky na svůj „ortel“. Je to celkem lidský a humánní přístup, kdy zbytečně nenabíhají další úroky. První rozsudek může být celkem rychle. Není ani tak sporu o tom, že nároky developera na náhradu vzniklé škody jsou oprávněné. Ta škoda skutečně vzniká. Je spíše otázka, kolik budou nakonec platit. Doporučil bych jim vzít si kvalitní advokáty, kteří mají s touto agendou zkušenosti. I když jsou drazí, tak je rozdíl platit třeba „jen“ 40, než případných 70 milionů.

V případě „Zeleného Kamýku“ se jedná o tři subjekty, ale tím, že žalobu podaly dohromady a vytvořily tzv. procesní společenství, tak i v následném řízení o náhradu škody mezi nimi panuje tzv.  solidarita odpovědných škůdců. No není to právo úžasné?

To by si měli uvědomit zejména členové SVJ Smotlachova 2. Nejde za nimi „jen“ jedna třetina případné škody, ale budou muset zaplatit i to, co se nevymůže po dvou fyzických osobách, které s nimi žalobu podávaly. A po těch dvou se opravdu více než pár milionů nevymůže. Pokud by členům SVJ tyto informace členové výboru SVJ na členské schůzi, kde podání žaloby určitě schvalovali, nesdělili, tak se členové SVJ mohou regresí domáhat peněz po členech výboru. Ovšem v případě, že nebude ověřený seznam s podpisy těch, kteří podání odmítli, tak mají stejně smůlu a mají povinnost škodu nedříve uhradit. To samé platí i v případě, že by se výbor SVJ připojil k žalobě a jednal bez jejich vědomí. V tom případě bych radil zajít na policii, ale i tak si připravit peníze na zaplacení. Byť se chování exekutorů přeci jen změnilo k lepšímu, tak k ideálu má stejně hodně daleko.

Také by členové tohoto SVJ měli vědět, že v případě nynějšího prodeje svého bytu, jsou povinni kupujícího upozornit, že společně s bytem na něj přechází i možný závazek uhradit škodu způsobenou developerovi. Už vidím, jak se na takové byty bude stát fronta. Popravdě řečeno chování 96 vlastníků v SVJ Smotlachova 2 moc nechápu. Výhled z malých oken kuchyní bude trochu omezen jen 24 z nich. Zbytek na nový dům neuvidí, ani kdyby sebevíc chtěli. Ale za případnou škodu ručí úplně stejně, respektive dle výše svých podílů, jak mají uvedeno ve stanovách.

A zároveň by měli vědět, že čas na zpětvzetí žaloby se jim dost povážlivě krátí. Viděl bych to tak do konce letošního roku. Nerad bych si o sobě za 3-4 roky četl, že jsem ten gauner, který developerovi poradil, jak je žalovat, a oni tak přišli o své úspory a ti dva asi i o byty.

Já jim nemusím nic radit. O té možnosti vědí sami. Nicméně mám potřebu říct některým lidem, že lehnout si dobrovolně pod gilotinu a poté očekávat milosrdenství, nemusí být ten nejlepší nápad v jejich životě. Mohou si klidně dál myslet, že tam ten dům neměl být, ale riskovat kvůli svému domnělému přesvědčení, které kromě nich nikdo jiný nesdílí, existenční problémy, není odvaha, ale dost velký risk, respektive naprostý hazard.

Místní radnice jim v tomto případě nijak nápomocná nebude, protože jediné, co pro ně může udělat, je rychle svolat jednání a jako mediátor se pokusit přesvědčit odpůrce stavby k zpětvzetí žaloby a developera k tomu, aby následně nic nevymáhal, obě strany se domluvily na využití kontribucí k rozvoji lokality. Proto by bylo fajn, kdyby jeden z odpůrců stavby a zároveň žalobce, krotil své emoce a na sociální sítích veřejně nenadával novému politickému vedení radnice, neboť motivaci radních vstoupit do sporu jako mediátor tím opravdu nezvýší.

Nezapomeňte si přečíst i předchozí článek o Zeleném Kamýku.

160 milionů důkazů o neschopnosti Pirátů na Praze 12

Příslovečnou sekyru, ve výši 160 milionů korun do hospodaření městské části Praha 12, zasekl její starosta Mgr. Jan Adamec z České pirátské strany. Zda se z jeho strany jednalo o obyčejnou lidskou hloupost či zlý úmysl msty vůči svým předpokládaným nástupcům, ví asi jen on sám. Jeho jednání je absolutně nepochopitelné a neomluvitelné. I když je pravdou, že za těch 160 milionů, co bude muset Praha 12, potažmo Hlavní město Praha, zaplatit společnosti Trigema, nese odpovědnost více lidí. Evoluci této celé kauzy si můžete přečíst v minulých článcích. Je to sice delší a náročnější četba, ale stojí za to.

Ve zkratce jde o to, že radnice Prahy 12 ovládaná piráty, dělala a stále dělá developerské společnosti Trigema, respektive její dceřiné firmě, naprosto nesmyslné obstrukce a komplikace v realizaci jejího záměru výstavby bytového domu s obchodním parterem, na místě dožilého a dnes již zbořeného bývalého obchodního centra v ulici Vosátkova na pražském Kamýku.

Místní radnici vůbec nezajímá názor Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), či dle stavebního zákona závazné stanovisko orgánu územní plánování, vydané odborem územního rozvoje Magistrátu hlavního města Prahy, že záměr je v souladu s platným územní plánem a nic nebrání jeho realizaci. Pro členy pirátské strany ve vedení radnice, jmenovitě pana starostu Jana Adamce, místostarostku pro územní rozvoj Evu Tylovou a radního „pro vše“ Jiřího Brůžka, jsou nejdůležitější hlasy okolních obyvatel, kterým „s úsměvem na tváři“ tvrdí, že oni výstavbě zabrání. Proto přes nastrčený spolek tzv. „místních občanů“, řízený vysloužilou učitelkou, vedou proti developerské firmě kampaň. Této kampani zároveň ze svých pozic na radnici „naslouchají a podporují ji“.

Z pohledu politického marketingu jde o celkem účinnou strategii, jak na svoji stranu přitáhnout nejen staromilce, ale i sílící progresivistické levicové proudy s čím dál tím více prosazovanou ideologií tzv. „nerůstu“. Prostě se spokojme s tím, co dosud máme, v případě bytů a obytných budov obecně, a už hlavně nestavme další. Řešením má být „demokratizace vlastnictví“ a „spravedlivé přerozdělení dle aktuálních potřeb“. To už jsme v nedávné historii zažili. A historie se ráda opakuje.

Jelikož chování radnice, zejména paní místostarostky Tylové, zdatně sekundované panem starostou Adamcem, přesahovalo jakoukoliv únosnou mez, zaslala společnost Trigema na radnici předžalobní výzvu, kde byly vzneseny požadavky na zanechání protiprávního jednání proti firmě a jejímu majiteli, spolu s upozorněním na to, že případně budou následovat žaloby, včetně té na náhradu škody ve výši 160 milionů korun. Místní politické vedení to pochopilo přesně obráceně. Útoky proti společnosti a jejímu majiteli se naopak začaly stupňovat.

Trigema žaloby skutečně podala. Ostatně i na zastupitelstvu hlavního města Prahy zaznělo, že v případě účasti paní Tylové v radě, jim asi nic jiného nezbývá.

Ve věci žaloby na náhradu škody bylo řízení zahájeno 29. 3. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod spisovou značkou 28 C 102/2022. Dále cituji ze spisu:

„V dané věci soud vydal dne 29. 4. 2022 usnesení ve smyslu ust. § 114b o.s.ř., které bylo žalované spolu se žalobou doručeno dne 2. 5. 2022 do datové schránky. Tímto usnesením soud žalované uložil, aby se ve věci ve lhůtě do 30 dnů písemně vyjádřila, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud žalovanou v citovaném usnesení taktéž poučil, že jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, UZNÁVÁ.“

Soudcovská procesní lhůta skončila 1. 6. 2022 a z městské části Praha 12 nepřišla ani řádka. Prostě žádná reakce.

Tím došlo ke vzniku fikce uznání žalobního nároku.

Následující den 2. 6. 2022 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručena žádost Prahy 12, kde je uznáno, že nedodrželi soudcovskou procesní lhůtu a současně bylo požadováno prominutí zmeškání této lhůty.

Jako hlavní důvody zmeškání lhůty Praha 12 uváděla, že se s žalobou i návrhem na vyjádření k žalobě musí seznámit vedení městské části Praha 12, které na to potřebuje dostatek času. Jako další důvod byl uveden personální podstav na právním oddělení.

Z devíti radních je šest vysokoškoláků, dva středoškoláci a jeden pomocný kuchař. Lze předpokládat, že většina z nich je plně gramotná a tudíž je schopna minimálně pochopit obsah žaloby, kterou měli od 4. 5. 2022 prokazatelně k dispozici. Navíc si 6. 5. 2022 někdo ze zaměstnanců ÚMČ Praha 12 zbytek spisu na Obvodním soudu pro Prahu 4 prohlédl a určitě zkopíroval.

Co tam další tři týdny dělali, je velkou záhadou. Nejsou schopni se na tom ujednotit a nemají valnou chuť se na toto téma vůbec bavit. Není se čemu divit. Zatnout svojí nečinností či snad zlým úmyslem  „sekyru“ v možné konečné výši 160 milionů korun, to je politický pomník, kterým se nikdo moc chlubit nechce. „Argumenty“ typu, že nevěděli, jak se počítá 30 dní, či, že na Facebooku se o kauze píše něco jiného, než je v žalobě, bychom spíše očekávali v „chráněné dílně“ a ne od místní samosprávy.

Otázkou také je, proč vedoucí odboru kanceláře starosty, a zároveň právník,  pověřený touto kauzou, nepodal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 včas žádost o prodloužení soudcovské procesní lhůty. Místo toho v žádosti o prominutí zmeškání, tvrdí, že nemá dost lidí. To Obvodní soud pro Prahu 4, dle jejich usnesení z 25. 7. 2022 nezajímá, stejně to nebude zajímat Městský soud v Praze, kam 3. 8. 2022, dle veřejných údajů ze serveru „Infosoud“, podali odvolání proti zamítnutí prominutí zmeškání lhůty. A už vůbec to nebude zajímat Nejvyšší soud, pokud Praha 12 podá dovolání. U institucí, kam Praha 12 spadá, se zmeškání soudcovských procesních lhůt vůbec nepromíjí. Ono se obecně promíjí jen v opravdu výjimečných a odůvodnitelných případech. Což tento vskutku není a pan starosta to od právníků samozřejmě ví.

Za celou dobu běhu soudcovské lhůty mohla Praha 12 předat celou záležitost jedné z advokátních kanceláří, které má zasmluvněné, a na jejichž služby mají v letošním rozpočtu k dispozici více než tři miliony korun. Dotyčný vedoucí to měl údajně panu starostovi navrhnout, ale ten to zamítl. Zda je to pravda, či už „jeden na druhého“ na sebe hází odpovědnost za tento neskutečný malér, bude muset posoudit vyšetřovatel hospodářské kriminálky, kterému to pro podezření z § 220 a § 221 trestního zákona (porušení povinnosti při správě cizího majetku) skončí „na stole“.

Smyslem odvolání není zvrátit promeškání lhůty a vznik fikce uznání žalobního nároku, ale celou kauzu tutlat, co nejdéle to jen půjde, aby průšvih za 160 milionů hlavně nepraskl před volbami.

Opravdu zarážející na celé záležitosti je, že o skutečnosti promeškání lhůty a vzniku fikce uznání žalobního nároku se členové rady za ODS a TOP 09 dozvěděli až ode mě, krátce před vznikem tohoto článku. Jejich pirátští kolegové ale i vedoucí odboru a paní tajemnice jim to vůbec nechtěli sdělit.

Hodně to vypovídá o fungování vedení radnice, kde nevládne zrovna přátelská a konstruktivní atmosféra spolupráce. Lidsky rozumím přístupu radních za ODS a TOP 09 k této kauze a žalobám, že to způsobili piráti, zejména starosta Adamec, místostarostka Tylová a radní Brůžek. Ti svým naprosto hulvátským chováním, obstrukcemi na hraně zákona a různými útoky donutili velkou developerskou a stavební firmu a jejího majitele, aby se soudně bránil, domáhal se svých práv, když to nebylo možné dojednat jinak. Tak nechť si záležitost vypořádají sami.

Co naopak vůbec nechápu je, že po zkušenostech s výsledky práce a „tvorby“ místních pirátů, jako je třeba absolutně nepovedená rekonstrukce Sofijského náměstí se zrušenou kolaudací, černá stavba dřevěného „chodníku“ s absurdní cenovkou a tak dále, nechali zbývající radní tuto kauzu čistě na nich. A teď je velké divení, jak to vlastně dopadlo. Přímý podíl na tragédii pro Prahu 12 a její rozpočet, sice radní za ODS a TOP 09 nemají, ale i tak svůj díl odpovědnosti nesou. Stačilo se včas zeptat, co se v kauze děje.

Malé světlo na konci tunelu však je. Tím je jednání nově zvolených členů vedení místní radnice a magistrátu s firmou Trigema, aby neuplatňovala celou částku. Zatím je jasné, že Praha 12 bude muset zaplatit aktuálně žalovanou částku. O zbytku se dá snad jednat, i když to bude složité. Kdo by nakonec odolal pokušení vzít si 160 milionů, když vám je protistrana naservíruje na stříbrném podnose. Jakou strategii jednání Trigema a její majitel nakonec zvolí, ví zatím jen oni sami.

Jedno je však jisté. Nepřekonatelnou podmínkou pro jednání bude nepřítomnost Adamce, Brůžka a Tylové při rozhodování. Nechci nikoho nabádat k tomu, koho volit v blízkých volbách. Ale je zde 160 milionů důvodů proč nevolit piráty.

Ječmen myší, nejen pro psí uši…

Nejen chovatelé psů, jejichž čtyřnozí kamarádi za pár týdnů budou opět trpět hnisavými záněty z osin nevysoké traviny s pěkným názvem Ječmen myší (lat. Hordeum murinum), se rozčilují, jak se tento otravný plevel za poslední dva roky masivně rozmnožil v podstatě po celé Praze 12. V mnoha lokalitách se stal dominantní, či spíše jedinou rostlinou.

Jak se to jen mohlo stát, když do té doby přežíval jen na okrajích travních ploch, či v obrubnících?

Není to přírodními vlivy, jak se nám všeznalci z místní pirátské radnice snaží poslední dobou namluvit, z obavy, aby v nadcházejících podzimních volbách nedostali naprosto zaslouženě pořádný výprask.

Ječmen myší je sice travina z čeledi lipnicovitých, a proto tvrzení místních pirátů, že je to taky tráva, a je vlastně super, že se tu masivně rozšířila, by mohlo znít i logicky. Potíž nastává v tom, že se nejedná o původní druh, ale agresivní, rychle se množící plevel, zavlečený do střední Evropy ze Středomoří někdy v dobách Římské říše. Na staré Římany to piráti asi svádět nebudou, ale třeba taková změna klimatu je už dobrý „univerzální viník“.

Pomatenou Grétu sice „pohřbil“ covid, ale její místní epigonky jsou stále aktivní. Jejich téma, jestli sekat travní plochy více, či méně, nebo dokonce vůbec, se stalo už každoroční soutěžní tradicí na sociálních sítích, která nemůže mít vítěze. I když zde v našem případě jeden vítězný druh je, a to náš ječmen myší.

Je to totiž bylina jednoletá, která není schopná dlouhodobé reprodukce pokud je plocha pravidelně sečena před dozráním obilek v klasech. Do doby, kdy probíhaly pravidelné jarní seče, byl její výskyt celkem sporadický, omezený na „pár klásků“ někde v rohu a nečinil žádné větší problémy.

Zdroj: Internet (facebook)

Zlom nastal v roce 2019, když nové pirátské vedení přišlo s inovativním přístupem k údržbě ploch veřejné zeleně. Jistě si vzpomenete na četné články v novinách, příspěvky na FB atd. o přeměně městské zeleně, z většinou na vysoko sečených travních ploch, na „kvetoucí horské louky“. Znělo to lákavě a pirátští soudruzi, věrni svému starému heslu „poručíme větru dešti“, se pustili do díla. Co na tom, že druhová skladba bylin, v průměrné nadmořské výšce 300 metrů nad mořem a zdejším břidličném podloží, bude vždy jiná než v Alpách, ale říká se, že „kde vůle, tam i cesta“.

A naši piráti si zvolili tu nejkratší. Kvetoucí horská louka měla dle nich vzniknout tak, že se přestane sekat a zároveň proběhne dosev bylin z alpských luk. Mysleli to jistě dobře, ale dopadlo to jako obvykle. Špatně! Výsledkem tohoto nesmyslného experimentu je masivní rozšíření různých plevelů, zejména právě ječmene myšího, který ve vhodných podmínkách, jaké mu zdejší prostředí skýtá, vytváří souvislé plochy, kde nic jiného nevzejde, protože vše ostatní umořil. O problémech, které jeho ostré osiny působí zvířatům, slyšel už asi úplně každý.

To se fakt pirátům povedlo. Až se budete v létě procházet mezi suchými strništi s poletujícími osinami, představujte si ty kvetoucí šťavnaté horské louky, které vám slibovala paní místostarostka, přezdívaná dle slavného Spielbergova filmu E.T. Mimozemšťan. Ona je opravdu z jiné planety, respektive kraje. Na Praze 12 rozhodně nebydlí, a tak ji nevzhledné zelené plochy v této městské části a strasti jejích obyvatel s ječmenem myším nezajímají.

Ale ona to fakt nemyslela zle….. Natrhejte imaginární kytici z kvítí z její horské louky a v zářijových volbách ji položte místním pirátům na politický hrob, který si sami vykopali.

Zlikvidovat rozbujelý plevel a obnovit místní druhovu skladbu samozřejmě jde a bude se to muset udělat. Nic levného to rozhodně nebude. Hlavně za tento experiment zaplatíme my všichni. Stejně jako nakonec zaplatíme předělání expozice betonových prefabrikátů s názvem Sofijské náměstí a nápravu dalších pirátských úletů.

Jak dobře zhodnotit obecní byt…

Mnozí si ještě pamatujete, jak se během socialismu „obchodovalo“ s nájemními dekrety k městským bytům, či za jak velmi slušných, až výhodných podmínek, probíhala privatizace městského bytové fondu v devadesátých letech.

To se samozřejmě již neděje, obecní byty dnes dostávají skoro výhradně jen nepřizpůsobiví asociálové, terminologií progresivní levice a správně politicky korektně nazývaní „sociálně potřební“. I odprodej obecních bytů jejich oprávněným nájemcům byl zastaven více méně po celé Praze.

Ale i tak se dá na obecním bytě slušně „trhnout“. Stačí jen mít spřízněnou duši na místní radnici a požadovat úhradu tzv. „technického zhodnocení“, údajně realizovaného v obecním bytě.

A o tom je i náš příběh z Prahy 12. Většinu asi nepřekvapí, že onou spřízněnou duší na místní radnici je pirátský radní Jiří Brůžek. Jeho oduševnělost, gramotnost a vzdělání jsou sice oblíbeným terčem místních politických vtipů, ale nedá se mu upřít „obchodní“ talent.

Trocha historie

V tomto případě se jedná o nájemní byt ve starém objektu v Komořanské ulici č.p. 108, lidově zvaným Hamburk. Mnozí si ještě vzpomenou na výčep piva v přízemí, který před mnoha lety provozovala paní Mullerová. Bylo to velmi osobité místo s neopakovatelnou atmosférou.

Zbytek objektu sloužil pro bydlení. Původně se jednalo o služební byty patřící k Modřanskému cukrovaru, které s celým objektem v rámci delimitací v první polovině devadesátých let přešly do majetku Prahy, ve svěřené správě Prahy 12. Objekt nebyl ohodnocen jako technicky perspektivní, a tak se do něj výrazně neinvestovalo.

Jedním z hlavních důvodů byla i plánovaná výstavba tzv. „Nové Komořanské“, v rámci napojení Prahy 12 na SOKP 513 (okruh), kdy podle tehdejší dokumentace varianty 5A mělo dojít, dle vůle města, k demolici stavby. Stále mám v paměti, jak jsem v roce 2011 dojednával s vedením „velké Prahy“ poskytnutí bytových náhrad pro tehdejší nájemníky, aby byl objekt včas vyklizen. Jednalo se o devět bytů a je k tomu i usnesení naší tehdejší rady.

Jelikož se díky aktivitám jedné skupiny politických aktivistů, kteří v rámci „páchání dobra“ mnoho let brojili proti této tak potřebné městské dopravní stavbě, se čas zahájení realizace stále odsouval, došlo k menším změnám vedení plánované komunikace a demolice Komořanské 108 již nebyla nutná. K přestěhovaní nájemníků tedy nikdy nedošlo a objekt, včetně dvora, byl v roce 2016 určen k budoucímu prodeji, a to i s nájemníky.

K tomu mělo dojít na jaře 2021, kdy Komořanská 108 byla součástí „balíčku“ nemovitostí, zejména bývalých detašovaných pracovišť radnice, které současné vedení vybralo k prodejům za nejvyšší nabídkovou cenu. Já osobně bych preferoval prodej dražbou, ale ani na obálkové metodě není nic divného, pokud se kolem ní nedějí divné věci.

Podivná veřejná soutěž

Hlavní podivností byl velký zájem pirátského radního Brůžka právě o prodeje majetku. Pan Brůžek má v „kompetenci“ sociální věci, sport a nájemní vztahy k bytům, nikoliv majetek jako takový. Nicméně díky své všetečnosti dostal přezdívku „radní pro vše“. Do přípravy a průběhu veřejné soutěže se vecpal silou, s posvěcením svého spolustraníka — pana starosty.

Už jen to, že uchazeči nebyli povinováni skládat kauce, které by aspoň částečně eliminovaly klamné nabídky spekulantů na nejvyšší cenu, kdy pak jednotlivě odstupují až kupní cena někomu vyhovuje, bylo dost zarážející. Nicméně zákon kauce striktně nevyžaduje. Ale co už bylo za hranou, byla změna podmínek soutěže během jejího trvání, aniž by o tom byli informováni všichni uchazeči.

K tomu došlo tím, že Komořanská 108 byla prodávaná i se stávajícími nájemními vztahy, což bylo uvedeno v podmínkách soutěže. Dalo se předpokládat, že nový vlastník bude chtít starou stavbu strhnout a vystavět dům nový. S nájemníky, kteří měli smlouvy na dobu neurčitou, by se musel vyrovnat, nebo jim zajistit bytovou náhradu. Je to naprosto standardní postup, který má však nemalý vliv na stanovení nabídkové ceny uchazeče.

Náš místní pirát Brůžek, věrný názvu své strany, však poté, co byla soutěž vyhlášena, začal potichu stávající nájemníky Komořanské 108 stěhovat do jiných obecních bytů, tak aby byl objekt v době předání novému vlastníku prázdný. O této jeho činnosti a cíli samozřejmě ne všichni uchazeči měli možnost se dozvědět a podle toho stanovit nabídkové ceny.

Trestní zákoník na to pamatuje v § 256 „Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě“. Jelikož tato aktivita pana Brůžka „praskla“ těsně před jednáním zastupitelstva, bylo schválení kupní smlouvy na Komořanskou 108 z jednání zastupitelstva staženo a odloženo „na pak“. Nikdo, alespoň trochu soudný, nechtěl riskovat poměrně vysokou trestní sazbu, jen kvůli něčím zájmům.

Technické zhodnocení aneb nový zlatý důl

Tím, ale příběh Komořanské 108 neskončil, a stává se již poměrně absurdním. Bohužel i to je realita současné Prahy 12. Poté co pokus o prodej Komořanské 108 skončil fiaskem a ostudou, začal pan radní Brůžek prosazovat nárok jedné z nájemnic na údajné technické zhodnocení obecního bytu, a to ve výši 1 350 tisíc korun. Paní Z…vou nestačil, a zřejmě ani nemohl ze zákona přestěhovat do jiného obecního bytu, protože údajně vlastní nemovitost sloužící k bydlení.

Obecný souhlas s technickým zhodnocením, spočívajícím v drobných stavebních úpravách, byl vydán odborem majetku MČ Praha 12 v polovině roku 2000, tedy bezmála před 22 lety. Nic jiného k tomu není. Kromě výměny oken není nikomu moc jasné, co se v bytě provádělo, v jakém rozsahu a kolik to stálo. Paní Z…vá, aktivně zastupovaná panen radním Brůžkem, postupně jako králíky z klobouku, vytahuje různé faktury, účtenky ze stavebnin atd., které mají dokládat její údajný nárok na úhradu toho, co bytu měla dle svých tvrzení investovat.

Pominu-li fakt, že je zásadní rozdíl mezi technickým zhodnocením a opravou, že ke konkrétním zhodnocením by měly být souhlasy vlastníka nemovitosti realizované usnesením rady, či s hodně velkým přimhouřením obou očí, aspoň souhlas správcovské organizace SBO Modřany, nebylo odsouhlaseno nic. Ani po údajné realizaci úprav. Takže celý tento požadavek na úhradu onoho zhodnocení je hodně „na vodě“.

Do karet by jim čistě hypoteticky mohl trochu hrát fakt, že skutečné stavební zaměření objektu proběhlo až v roce 2011, kdy jsem ho objednal po dohodě s „velkou Prahou“, abychom vůbec věděli, co tam skutečně stojí. Předchozí dokumentace je z roku 1923 a jiná neexistuje. Ale i tak by bylo čistě na nájemkyni, aby prokazovala, co v rámci jakéhosi obecného souhlasu z roku 2000 měla v průběhu let v obecním bytě zhodnotit, jaký byl předchozí stav, účelnost úprav atd., jinak to silně zavání účelovým tvrzením s motivací neoprávněného prospěchu.

Úředníci, ale i koaliční partneři pirátů, považují celý tento požadavek za naprosto nesmyslný. Logicky se rojí spekulace, jaký je skutečný zájem pana Brůžka, když tak tvrdě tlačí na vyplacení bezmála jeden a půl milionu korun, na základě dvaadvacet let starého obecného souhlasu a zašlých účtenek ze stavebnin. Blíží se volby a že by se jednalo fundraising? Těžko říct, to asi ví jen pan Brůžek, protože i jindy horlivá a přičinlivá paní tajemnice od toho dává ruce pryč a na úřadě si celou záležitost přehazují jako horký brambor.

On totiž pan pirátský radní Brůžek, když konečně pochopil, že se řevem a hysterickými výstupy ke kýženému výsledku nedobere, tak přišel s požadavkem na zpracování znaleckého posudku, který by potvrdil oprávněnost požadavku paní Z…vé. Vhodného znalce se prý stále nepodařilo najít, čemuž se nelze divit, když se jedná o věc tak starou, a v podstatě bez podkladů. Ale třeba nějakého kouzelníka nakonec najdou, objednají a absurdní drama bude mít další pokračovaní…

Zelený Kamýk Smotlachova IV.

Zelený Kamýk, Praha 12, JRD

pokračování předchozího článku…

JRD po zpracování DÚR podala na stavební úřad Prahy 12 žádost o zahájení územního řízení, kterou logicky načasovala do období voleb. Tím jak si opozice přála, aby naše rada neměla pravomoc se vyjadřovat k DÚR tak v daném období nebyl nikdo kompetentní k tomu se vyjádřit a uplatnit připomínky. Že to byla účelová předvolební blbost tehdejší opozice, přiznalo po volbách nové vedení složené z dosavadní opozice, a to hned na druhém jednání nového zastupitelstva, kdy toto odebrání pravomoci zrušilo. S developery opět jedná rada.

Krátce poté pirátská radnice zahájila s JRD sérii zbytečných bitev, kdy se podávaly námitky, odvolání, další námitky a další odvolání, napadala se závazná stanoviska, prostě radní zkoušeli vše možné i nemožné, jak investorovi stavbu znechutit. Že ji nemohou zhatit, věděli noví radní moc dobře, ale takové přiznání by jim hlasy voličů nikdy nepřineslo. Staré jesle šly samozřejmě dávno k zemi a dnes tam leží suť, která bude odvezena při přípravě staveniště. Většině už asi došlo, že tam ty byty prostě stát budou, jen za úplně jiné ceny a mnohem nevýhodnějších podmínek financování jejich koupě, než to mohlo být před lety. Minimálně dvacet procent kupujících v obdobných bytových projektech bývají lidé dosud žijící v bezprostředním okolí. Tady to nebude jiné. Možná se mezi nimi najdou i tací, co v říjnu 2017 podepsali petici proti výstavbě. To je ten jejich podpis určitě zamrzí, ale co naplat.

Konečným výsledkem po třech letech tahanic a obstrukcí je tedy platné územní rozhodnutí, proti kterému se již nelze nikam odvolat. Je zde samozřejmě možnost podat žalobu ke správnímu, i obecnému soudu na zrušení územního rozhodnutí. Ale lze očekávat, že po těch letech je pravomocné ÚR tak věcně a právně „vyfutrované“, že žaloba nemá šanci na úspěch. Jejím jediným „smyslem“ by bylo prodlužování agónie.

Co by si měli všichni, kdo tu žalobu zvažují podat, uvědomit je, že škoda způsobená investorovi zpožděním, vyvolaným obstrukčním jednáním, se dá celkem snadno spočítat a následně vymáhat po těch, kteří ji způsobili. Územní řízení skončilo a pokud se někteří chtějí za zachování svého výhledu soudit, tak je to samozřejmě jejich právo. Investor má však také svá práva a dá se předpokládat, že je bude chtít následně uplatnit. Nechci nikoho strašit a od něčeho odrazovat, protože i advokáti jsou lidé, kteří potřebují platit účty, tak proč jim nedat vydělat.

Městská část by se v této záležitosti, dle mého osobního názoru, neměla už vůbec angažovat. Naopak by měla s investorem začít konečně jednat o jeho možném příspěvku do lokality. Tedy pokud k němu bude po těch letech maření a urážek vůbec ochotný. Na jedné FB skupině jsem narazil na zajímavý příspěvek od JRD ze 4. 2. 2022, kde píší:

„Ve středu 2.2.2022 jsme se setkali s vedením Vaší městské části Prahy 12, na kterém jsme je seznámili i s Vašimi podněty týkající se rozvoje služeb či aktivit v lokalitě. Jelikož je již vydané pravomocné Územní rozhodnutí, shodli jsme se, že je oboustranný zájem uzavřít Dohodu, která nám umožní realizovat některé Vaše podněty pro zpříjemnění okolí Vašeho bydliště, případně prospěje Vaší městské části. Dohodli jsme se tedy, že v horizontu cca 3 týdnů proběhne další společné setkání, kde již začneme řešit konkrétní kroky pro uzavření spolupráce na projektu“.

Říkal jsem si, že i „zabedněncům“ na radnici se už konečně rozsvítilo. Ale pak jsem při promazávání pošty otevřel zprávu „Odběr novinek – Prahy 12“, která byla též ze 4. 2. 2022. V ní jsem našel odkaz na předběžný program jednání rady konané dne 8. 2. 2022. Po otevření souboru mě zaujal bod č. 13 s názvem:

„Žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, č.j. MHMP 2039566/2021, sp.zn. S-MHMP 944822/2019/STR ze dne 22. 12. 2021 ve věci rozhodnutí o umístění stavby REZIDENCE SMOTLACHOVA – BD Zelený Kamýk, novostavba Bytového domu včetně napojení na dopravní a technickou infrastrukturu, Praha, Kamýk, Smotlachova“ na pozemcích č. parc. 873/1, 884/22, 884/23, 884/48 a 886/1 v k. ú. Kamýk“

Tak to je fakt pecka. Městská část Praha 12 chce žalovat hlavní město Prahu, ve výkonu přenesené působnosti, kvůli pravomocnému územnímu rozhodnutí. Zažil jsem už ledacos, ale toto je dobrý gól do vlastní brány.

Neserióznost jednání, kdy na středečním jednání s JRD už museli mít pirátští radní žalobu připravenou, a přesto si s nimi plácli na budoucí dohodu o příspěvku do lokality, není nic překvapivého. Kredibilita naší pirátské radnice je stejná asi jako prodejců předražených hrnců a vysavačů na předváděcích akcích pro seniory.

Nakonec to sice z programu rady vyřadili, ale tu žalobu už mají od advokáta napsanou a určitě ji postoupili dál svým lidem, kteří brojí proti BD Zelený Kamýk. Ostatně to byl asi účel od začátku a návrh na zařazení do programu rady byl jen krycím manévrem, aby se případné finanční kontrole zdůvodnilo, proč Praha 12 zaplatila sepsání žaloby, kterou nakonec použije někdo jiný. Zase si o ni dle zákona 106/1999 Sb. může JRD požádat a úřad ji musí bez zbytečných odkladů vydat. Budou aspoň předem vědět, co se na ně možná chystá. Pokud to tedy někdo z dotčených občanů vůbec podá na soud, vědom si rizika pozdější úhrady nemalých škod.

Uvidíme jaké bude další pokračování této anabáze. Třeba si o tom řekneme později na Zelený Kamýk Smotlachova V.

Zelený Kamýk Smotlachova III.

Vizualizace Zelený Kamýk, Praha 12, JRD

pokračování předchozího článku…

Na stejném zastupitelstvu přednesla tatáž paní zastupitelka i návrh na „zrušení“ usnesení rady k BD Zelený Kamýk. Tento návrh však nezískal podporu většiny opozice a nebyl proto schválen. Následoval tematický článek v Novinách Prahy 12 a poté snaha opozičních zastupitelek rozdmýchat dav, který by „těm lumpům na radnici ukázal hněv lidu“.

Na tom, že nás mohla opozice kdykoliv odvolat a jít si tam sednout místo nás, se však navzájem neshodli. Podmínkou prý bylo zamést kauzy bývalé starostky. Pro ni to bylo hodně aktuální, protože se v té době rozplétaly detaily, o nichž jsme neměli ani tušení a připravovaly se žaloby. Zbytek opozice nechtěl samozřejmě připustit, aby jí to prošlo. Nicméně v duchu slavného citátu: „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ si samozřejmě nenechali společně ujít žádnou příležitost, jak před volbami posílit.

Bylo jim jasné, že samotný BD Zelený Kamýk velké emoce nevyvolá, je přeci jenom na okraji sídliště a vedle něj již tři podobné domy stojí. Pomocný důvod k vyvolání lidové bouře se jim však naskytl sám.

Kauza OC Obzor

Dne 2. 10 2017 projednala rada tisk s názvem „Stanovisko městské části Praha 12 k prodeji pozemků p. č. 873/61… vše v k. ú. Kamýk“, který se týkal žádosti odboru evidence, správy a využití majetku Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 20.10.2016 o stanovisko městské části Praha 12 k prodeji těchto pozemků společnosti Fisolta, která vlastní OC Obzor. Dotčené městské pozemky jsou součástí uzavřeného zásobovacího dvora a v nejbližším okolí centra.

Žádost z města byla rok stará. Mezitím k ní doputovalo i kladné stanovisko Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy – IPR. Stanovisko IPRu k investičnímu záměru na místě OC Obzor si Praha 12 vyžádala obratem už v roce 2016. Nechci, aby to vyznělo pomlouvačně, ale i s projektem demolice OC Obzor a následnou bytovou výstavbou byla během svého působení v radě spojena paní Rázková, která záměr do doby svého odvolání nijak nerozporovala, naopak. Právě proto prosazovala ten náhradní dočasný supermarket v nebytových prostorách BD Zelený Kamýk, který měl být postaven dříve. Ale paní doktorka nikdy neměla problém měnit názory, stanoviska i strany podle momentální výhodnosti. Je zkrátka flexibilní.

Zrození místního hrdiny

Toto téma už bylo takové  tzv. „nosné“, které může vyvolat požadované emoce a uvést neinformovanou veřejnost do stupně varu. Dámy však potřebovaly podporu i mimo své místní politické zázemí a spřízněnou duši našly v jednom z nově příchozích obyvatel na sídlišti, vlastnící byt v „malé“ Machuldově, orientovaný k budoucímu BD Zelený Kamýk. Při jeho koupi mu někdo jaksi opomněl sdělit fakt, že na místě starých jeslí je možnost výstavby bytového domu, a že tento dům jim poté bude trochu bránit v dosavadním výhledu z balkonu a oken. Buď to makléř nevěděl, nebo prostě zamlčel.

Tento pán, původně z jednoho malého města v Moravském krasu, sehrál v dalších dějstvích „dramatu“ velkou roli. On sám je známá postava drogové scény, kde zastává důležitou funkci vedoucího „pečovatele“ o závislé konzumenty, a to zejména opiátů a metanfetaminu. Dle slov svých kolegů, dokážou drogově závislým prodloužit „život“ o mnoho let. Super! Klientů mají jen v Praze tisíce a tisíce a pro hladké fungování dodavatelsko-odběratelských vztahů a jiného byznysu, úzce spjatého s touto scénou, je jeho „sociální práce“ jistě velmi hodnotná a oceňovaná. Že se politicky profiluje jako stoupenec progresivistické levice a je podporovatelem i mentorem pirátů, kteří ho v zápise ze své schůze označují za jejich místního „opinion makera“, česky názorového vůdce, není u lidí z této scény nic výjimečného, spíše norma.

Asi není žádným překvapením, že tito lidé sami sebe pasují do rolí morálních arbitrů a rozhodují o tom, co je a co není správné. Samozřejmě z pohledu jejich světonázoru a osobních zájmů. Že si takový člověk dovoluje kádrovat jiné lidi, je tristní. Nedá se mu však upřít velká schopnost manipulace a jisté organizační schopnosti.

Vznik petice

Tento účelový triumvirát vyprodukoval petici proti BD Zelený Kamýk a demolici OC Obzor a začali sbírat podpisy. Nakonec pod petici nasbírali cca 2500 podpisů. A poté opozice svolala mimořádné zastupitelstvo.

To se konalo 6. 11. 2017 v zasedací místnosti jednoho tehdejšího detašovaného pracoviště radnice. Zastupitelstva tam probíla mnohokrát i v minulosti a vždy místnost stačila, protože na jednání běžně nikdo z veřejnosti nechodí. Nicméně tenkrát tam, pod vedením onoho drogového socialisty, s vodícími lanky na část opozice, přišlo odhadem 300 lidí. Ti se na místě samozřejmě tísnili a stáli až na venkovním schodišti. Jejich počet dost nemile překvapil i mnohé opoziční zastupitele, kteří s takovým množstvím lidí nepočítali, jinak by tam dle svých slov vůbec nepřišli. Nakonec si přítomní občané vymohli, že hlasy všech opozičních zastupitelů došlo ke zrušení usnesení o studii BD Kamýk a též ke zrušení usnesení o stanovisku k prodeji pozemků kolem OC Obzor.

Dodnes nevím, proč to mnozí slavili jako velké vítězství, když opak byl pravdou. Stanovisko ke studii ve skutečnosti nic neznamená, stejně jako nebylo pro investora nutné stanovisko místní samosprávy k úpravě poměrů využití území, a už vůbec ne souhlas s dopravním napojením na komunikaci, zejména když ji Praha 12 nemá vůbec ve správě.

Jeden dopad to však skutečně ve vazbě na projekt BD Zelený Kamýk mělo. Investor definitivně pochopil, že s místní samosprávou nemá smysl se vůbec o něčem bavit. Rada již dříve byla zastupitelstvem zbavena pravomoci k jednání a opoziční většina v zastupitelstvu mu dala jasně najevo, jaký má k projektu vztah.

Pokračování najdete v článku Zelený Kamýk Smotlachova IV.

Zelený Kamýk Smotlachova II.

Zelený Kamýk, Praha 12, JRD

Pokračování článku…

S odvoláním zástupců Změny pro Prahu 12, a to hlasy všech tehdy přítomných zastupitelů, samozřejmě vyjma samotného klubu Změny, ztratila koalice většinu v zastupitelstvu. Dlužno dodat, že v koalici se Změnou je ona většina stejně více méně „papírová“, a hlavně jsme se nechtěli spolupodílet na krytí evidentního podvodného jednání. Menšinová koalice měla sice výhodu, že vzájemnými animozitami rozštěpená opozice neměla chuť se ujmout vlády, ale zároveň byla dost omezena, protože vše se muselo tvrdě vyjednávat, mnohdy i naprosté prkotiny. Bylo potřeba se nimrat v mezilidských vztazích a letitých „křivdách“ a vyvažovat je i podle toho, kdo se s kým momentálně pohádal. I to je lokální politika.

Žádost o schválení záměru

Dne 30. 5. 2017 odeslala společnost JRD na Prahu 12 „Žádost o schválení výjimečně přípustného funkčního využití záměru „ Smotlachova ulice, Praha 12 – Kamýk“ včetně dopravního napojení“ Začnu odzadu. Proč chtěli od Prahy 12 souhlas s dopravním napojením nám sice nebylo jasné, když pozemky pod komunikací Smotlachova nebyly ve svěřené správě Prahy 12, ale mělo je přímo město, a správcem komunikace byla městská organizace TSK. Nicméně, proč se nevyjádřit, když se někdo slušně ptá.

Výjimečně přípustné funkční využití území znamenalo, že se změní poměry využití dle platného územního plánu. V tomto případě je to území všeobecně smíšené – SV, kde se v polyfunkčních stavbách kombinují funkce bydlení, obchodu, administrativy, kultury atd. Zde byl dost zvláštně v dávné minulosti pořizovatelem územního plánu stanoven poměr 60:40 pro bydlení vs. zbytek. To by v případě předpokládaných cca 10 000 metrů čtverečních hrubých podlažních ploch znamenalo 4000 metrů na nebytové prostory. V této lokalitě holý nesmysl. Dohoda s JRD byla tedy stanovena na poměru 90:10 ve prospěch bytové funkce, jakožto oficiálně „výjimečně přípustné“, nicméně v těchto případech naprosto obvyklé.

Ono i těch současných cca 1000 metrů na komerci je více než dost, ale ty s JRD domlouvala a požadovala paní Rázková s tím, že by tam byl po dobu demolice starého „Obzoru“ v ulici Papírníkova a výstavby nového centra s obchodní parterem a pěti patry bytů, umístěn dočasný náhradní supermarket.

Další nesmysl, nejen kvůli umístění na úplném okraji sídliště, ale i z důvodu zásobování, stavebních nákladů atd. Po odvolání paní Rázkové z rady jsme tento, byť snad dobře míněný, ale poměrně fantasmagorický požadavek odvolali s tím, že dočasnou náhradu za OC Obzor by si musel investor toho záměru případně řešit sám, a ne to přehodit na JRD, jak prosazovala paní Rázková. Ostatně „Obzor“ je taky zajímavý příběh, který se svezl dohromady na jedné vlně s BD Zelený Kamýk, ale o něm si povíme v jednom z dalších článků.

Stejně jako požadavek na dočasný supermarket, jsme odmítli i návrh JRD, že nové nebytové prostory stavebně upraví a provozně připraví pro potřeby mateřské školy. Městská část Praha 12 je zřizovatelem veřejných mateřských a základních škol, z nichž jedna je hned „za plotem“, ale funkčně propojit s prostory v BD Zelený Kamýk by nešlo a převzít a následně pronajímat prostory pro provoz soukromé mateřské školy nám přišlo nevhodné. Místo toho jsme chtěli, ať v těch 1000 metrech nebytových ploch jsou prostory rozčleněné k použití pro komerční služby místního charakteru, či lékařské ordinace.

Dokumentace pro územní rozhodnutí (DÚR)

Na základě všeho výše uvedeného, souhlasila naše tehdejší rada na svém jednání 26. 6. 2017 s předloženou studií zástavby areálu, změnou poměrů využití na 90:10 ve prospěch bytů, a nakonec i s dopravním napojením, na které nemá místní samospráva vliv. Dle ústní dohody se zástupci JRD bylo jednání o konečné podobě příspěvku investora, dnes je moderní používat archaický výraz pro výpalné „kontribuce“, odloženo na dobu projednávání dokumentace pro územní rozhodnutí – DÚR. To mělo proběhnout na přelomu let 2017/2018, ale již k tomu, bohužel, nikdy nedošlo.

Teprve nad DÚR, a v průběhu jejího projednávání, je skutečný prostor a téma o čem se bavit. Studie je laicky a zjednodušeně řečeno hrubý popis s „malůvkou“ pro základní představu co by tam mělo vzniknout. A k tomu jedinému jsme se, vyjma změn poměru využití území, tehdy vyjadřovali.

Navíc stavební záměr je v souladu s platným územní plánem i výkladem stabilizovaného území. Má souhlasná stanoviska Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy – IPR, který zastupuje hlavní město Prahu ve stavebních řízeních, dále má kladné stanovisko Odboru územního rozvoje MHMP, který je orgánem územního plánování, dle platného stavebního zákona, a všechna kladná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů, tzv. DOS.

Prostě a jednoduše řečeno není právní důvod, proč by stavba DB Zelený Kamýk nemohla být realizována. Sice místní aktivisté, s některými politiky na věčném lovu voličských hlasů v zádech, tvrdí něco jiného, ale jejich tvrzení se rozchází s realitou. Já chápu majitele a obyvatele na západ orientovaných bytů v části panelového domu v „malé“ Machuldově, že se jsou naštvaní z toho, že jim do stávajícího výhledu přibude dům, ale ve městě je bohužel úplně normální, že se rozšiřuje a dostavuje v místech, kde je to možné. Asi i největším „optimistům“ začíná docházet, že v horizontu dvaceti let proběhne na Kamýku, Libuši, Lhotce a Krči masivní bytová výstavba, proti které je BD Zelený Kamýk velmi umírněná stavba.

A zase ta Rázková…

Ale zpět do nedávné minulosti. Přes léto 2017 se opozice přeci jen začala více konsolidovat, a to pod vedením odvolané paní Rázkové, která měla objektivní potřebu vrátit se k moci a také po sobě pořádně uklidit. Její opoziční kolegové ji však trochu „vyšplouchli“, když s ní aktivně spolupracovali v blokaci menšinové koalice, ale zároveň odmítali její snahy o návrat „na piedestal“. Ostatně ani nemohli, když nám ji o pár měsíců dříve sami pomohli, s velkou slávou, kvůli důvodnému podezření z podvodu odvolat.

Téhož roku na zářijovém zastupitelstvu zazněl z pléna ze strany jedné opoziční zastupitelky, která je tak trochu názorově popletená a nechá se snadno vodit za nos, požadavek na odebrání kompetencí radě vyjadřovat se ke stavebním záměrům a jejich přesun na zastupitelstvo. Obecně se tomu říká atrahace a zákon o hlavním město Praze ji umožňuje. Že to paní nevymyslela sama bylo jasné všem, nicméně návrh s usnesením: „zastupitelstvo vztahuje na sebe podle § 94 odst. 3 pravomoc vydávat stanoviska ke studiím a dokumentaci k územnímu řízení u staveb ve stabilizovaném území a výjimečně přípustnému využití území, například k projektům ve všech lokálních sídlištních centrech, objektům kotelen atd.“ prošel o jeden hlas. Tím v té chvíli role Rady městské části jednat v pozici orgánu oprávněného s investory skončila. Jak krátkozraké bylo toto politické „vítězství“ tehdejší opozice se ukázalo po čase.

Pokračování najdete v článku – Zelený Kamýk Smotlachova III.

Zelený Kamýk Smotlachova I.

Zelený Kamýk, Praha 12, JRD

Jedním z mnoha nešťastných pražských symbolů odporu proti výstavbě nových bytových domů je i projekt BD Zelený Kamýk v ulici Smotlachova na Praze 12 od společnosti JRD. Nešťastným ne proto, že by tento projekt byl nevzhledný, či jak aktivističtí politici rádi tvrdí byl „naddimenzovaný“, ale protože některým trochu omezí výhled z oken a hlavně na něm údajně „investoři vyrejžují naprosto nemravné peníze“. Toto stále dokola tvrdí exponenti radikální levice z řad místních aktivistů a některých stávajících pirátských radních, pro které je zisk sprosté slovo. Tedy pokud není jejich. To je pak jiná.

Ale přenesme se přes ideologickou zaslepenost stoupenců různých mutací socialismu, který je sám založen na závisti, a hlavně pokrytectví, a podívejme se na celou kauzu trochu detailněji, než jen dle tradičního příběhu „zlý developer vs. lid“.

Historie

Na místě stavebního záměru bytového domu Zelený Kamýk stával od poloviny osmdesátých let objekt jeslí, které byly zdravotnickým zařízením. Nebyla to mateřská škola, jak je mnohdy záměrně či mylně uváděno. Navíc v platném územním plánu je areál veden jako SV – všeobecně smíšené, a ne jako VV – veřejné vybavení, kam by spadala školská a zdravotní zařízení.

Dále je třeba zdůraznit, že tento objekt, s navazujícím areálem, nikdy nepatřil městu Praze a po uzavření původního provozu počátkem devadesátých let, byl posléze odprodán přímo ze státního majetku během tzv. „malé privatizace“. Tu nemohla místní radnice nijak ovlivnit. Nicméně i tak mnozí, zejména ti, kteří v té době bydleli někde úplně jinde, stále pějí žalozpěvy o tom, jak předchozí vedení radnice areál „zašmelilo“. To je už takový místní kolorit.

Ve zprivatizovaném objektu, sloužícím komerčním účelům, se vystřídaly různé činnosti, a naposledy tam v pronájmu působila ryze soukromá mateřská škola Beránek. I přes tuto činnost se nejednalo o školské zařízení, a tak není relevantní tvrzení odpůrců nové stavby, že by se zánikem původního objektu, utrpěla struktura školního a předškolního vzdělávaní na Praze 12. Navíc JRD přesunulo MŠ Beránek o cca 400 metrů na východ do přízemí nového bytového domu Zelená Libuš na ulici Novodvorská.

O demolici původního objektu a výstavbě nového bytového domu, dle platného územního plánu, se mluví dobrých dvacet let. Většina lidí ze samosprávy o této zákonné možnosti a záměrech výstavby celou dobu moc dobře věděla. Nebylo to žádné tajemství, ostatně BD Zelený Kamýk od společnosti JRD není prvním záměrem, se kterým developeři přišli, ale veřejnost o tom v podstatě neměla tušení.

Při pohledu zpět si dnes uvědomuji, že ze strany radnice se měla celá záležitost možné výstavby komunikovat s obyvateli okolních domů předem mnohem dříve, než přišel nějaký investor. Všechny strany by si ušetřily nemálo emocí, vypjatých situací, nedorozumění a naschválů, které stejně nikam nevedou, ale stojí čas a tím i peníze.

Záměr výstavby

Developerská společnost JRD kontaktovala Prahu 12 se svým záměrem stavby bytového domu Zelený Kamýk v roce 2016 a její zástupci jednali s tehdejší starostkou Danielou Rázkovou. Právě ona měla až do svého neslavného odvolání z rady městské části Praha 12, z důvodu odklonění veřejných peněz z inzerce na soukromý účet, v kompetenci územní rozvoj. Jednání s developery sama aktivně vedla a nebyla vůči nim nijak antagonistická. Je tedy velmi komické, jak po svém odvolání otočila o 180 stupňů a neguje výsledky své předchozí práce, a to nejen v případě bytové výstavby na Praze 12.

Projekt BD Kamýk má po svém dokončení poskytnut nové bydlení ve 104 bytových jednotkách ve 13 nadzemních podlažích, což je stejná výška a podobný objem jakou mají tři sousední stávající bytové domy v ulici Smotlachova. Parkování bude řešeno 116 parkovacími místy ve dvou patrech podzemních garáží a 18 místy na povrchu. V přízemí bude komerční parter pro případné obchody, kanceláře, či ordinace o celkové ploše 1000 metrů čtverečních. Nový dům nebude sice žádný přízemní drobek, ale rozhodně ani žádná monstrózní obluda, jak to prezentují někteří levicoví aktivisté a politici ve svých amatérských malůvkách, kde velmi rádi opomíjejí fakt, že vedle již tři obdobné domy stojí.

Na východ stojící bytový dům v ulici Machuldova je o něco nižší a je pravda, že někteří obyvatelé bytů se západní orientací budou mít po výstavbě BD Zelený Kamýk trochu narušen stávající výhled. To se bohužel nedá řešit, protože žijeme ve městě, které se nedá jednoduše zakonzervovat ve stylu „už je vše postaveno a nic víc není potřeba, protože my už bydlíme a ostatní ať táhnou někam“. Nejvíce proti nové výstavbě paradoxně brojí ti, kteří se do Prahy přistěhovali odjinud a teď mají pocit, že jsou něco víc, když už jsou konečně ti „Pražáci“.

Převis poptávky nad nabídkou je v Praze letitým problémem, a to nejen z důvodu velkého přílivu nových obyvatel, ale i prostým zastaráváním a nedostatečnou reprodukcí stávajícího bytového fondu. Tento problém má vlastně jen dvě řešení. Prvním je podpora bytové výstavy, o které se jen mluví, zejména před volbami, ale zároveň ji nemalá část komunálních politiků, zejména z řad progresivistické levice, intenzivně brání ve snaze získat co nejvíce voličských hlasů a zajistit si tak slušné živobytí.

Druhou možností je „efektivní využití“, „spravedlivé přerozdělení“, „demokratizace vlastnictví“ a jiné možnosti, jak ubytovat maximum lidí ve stávajícím bytovém fondu, bez ohledu na vlastnická práva. Sice už je to poměrně dlouhou, ale i to jsme zažili. Ve jménu tzv. „společenského zájmu“ probíhalo stěhování majitelů domů a velkých bytů někam do krcálů, pokud ne rovnou do lágrů a z těchto velkých bytů se dělaly tzv. komunálky, kam bylo nastěhováno více rodin. Na povinné dosazovaní nájemníků, platby za „nadměrné metry“ a podobná opatření si starší generace jistě vzpomene.

Zájemcům o toto „řešení“ doporučuji přečíst si sborník „Stát a revoluce Kladivo na kapitalismus“ od V.I. Lenina. Lze levně zakoupit v antikvariátech či na trzích s různou veteší. V tomto názorově velmi hodnotném díle je v kapitole IV i část věnující se vyřešení bytové otázky, ze které si dovolím použít krátkou citaci:

„Nesporné je jedno, a to že nyní je ve velkoměstech dosti obytných budov, aby bylo racionálním využitím těchto budov okamžitě odpomoženo jakékoliv skutečné bytové nouzi. To může být přirozeně provedeno jedině vyvlastněním dnešních majitelů, případně tím, že do jejich domů budou nastěhováni dělníci bez přístřeší nebo dělníci bydlící nyní v přeplněných bytech“.

Podobných moudrých řešení je tam samozřejmě víc a vlastně není potřeba ani číst díla Vladimíra Iljiče, stačí sledovat vyjádření členů Pirátské strany, kteří z nich svá údajně originální „řešení společenských otázek“ čerpají.

Přestože všichni členové Rady městské části Praha 12 ve funkčním období 2014 až 2018 byli narozeni v socialismu a někteří ho, v tehdejší naivní víře pomáhali budovat, nikdo z nás se k tomuto společenskému zřízení v době našeho působení nehlásil a proto jsme s novou bytovou výstavbou na místě stávajícího komerčního objektu v ulici Smotlachova neměli zásadní problém.

Jak to bylo s kontribucí?

Nejvíce se řešila forma a výše tzv. „kontribucí“ což je sice archaický výraz pro výpalné, ale dnes tento termín označuje příspěvek investora do „eráru“. Bylo několik variant, na kterých se tehdejší vedení radnice nebylo schopné shodnout. Ale času bylo dost. Kontribuce se řeší až v etapě územního řízení, do které bylo ještě daleko.

Společnost JRD tehdy nabízela dva velké byty do vlastnictví města, nebo přímou platbu do rozpočtu MČ Praha 12 ve výši ceny těchto bytů, či všechny komerční nebytové prostory v parteru. Já s částí kolegů jsem se přikláněl k variantě nebytových komerčních prostor, protože tento typ majetku v portfoliu Prahy 12 chybí. Peníze v rozpočtu se rozpustí a já osobně jsem odpůrce tzv. sociálních bytů v komerční bytové výstavbě. Nikdo jiný, než nepřizpůsobiví z ubytoven dnes městské byty nedostanou a nevidím žádný důvod proč trestat slušné a poctivé lidi, kteří se vlastní pílí dopomohli k bydlení ve svém tím, že budou nuceni k soužití s asociály z přesvědčení.

Dne 7.3. 2017 byla zveřejněna pozvánka na veřejnou prezentaci BD Zelený Kamýk, která proběhla 29.3. 2017 tradičně v sále Biografu Modřany. Prezentace jsem se neúčastnil, ale od účastníků vím, že proběhla v klidné atmosféře, kde logicky žádné nadšené aplausy ze strany obyvatel sousedních domů nezazněly, ale stejně nebyl slyšet žádný halasný odpor. Z tehdejších radních se prezentace účastnila pouze paní Daniela Rázková, která si přišla veřejně postěžovat, že ji byly toho dne odebrány všechny „kompetence“ a bude brzy odvolána z rady. O své dosavadní aktivní roli v tomto projektu se již z taktických důvodů raději nezmínila.

Na jednání zastupitelstva MČ Praha 12, konaném dne 18.4.2017  proběhlo avizované odvolání paní Rázkové z rady městské části a to z důvodu její „kauzy kniha“, v níž došlo k již zmíněnému odklonu veřejných peněz z inzerce na soukromý účet a způsobené škodě ve výši tehdy odhadované na jeden milion korun. Nedlouho poté co byla „převedena“ do opozice se začaly dít věci…

Více se dozvíte v pokračování Zelený Kamýk Smotlachova II.

Dvě věže Vosátkova II.

pokračování předchozího článku…

Tak, kdo má pravdu v tom, zda tam plánovaná výstavba může, či nemůže být? Lidé, kteří jsou kvalifikovaní, mají patřičné vzdělání, odborné zkoušky, praxi v oboru a mají rozhodovací pravomoc? Nebo někteří místní politici, kteří budou dokolečka dokola omílat, že záměr není v souladu s územním plánem, že je naddimenzovaný, předimenzovaný, prostě asi z jiné dimenze, než jsou oni schopni pochopit? Jedním z těchto kritiků je uvolněný radní, který je vyučený kuchař. Opravdu dobrá kvalifikace pro územní plánování, ale o to více je dotyčný pán slyšet. Opakovaně tvrdí, že má o územním plánování dokonce i knihu. Super. Co k tomu ještě dodat. No, třeba by mu ji mohl někdo přečíst a vysvětlit její obsah. Jeho funkční gramotnost je totiž stálým terčem posměchu veřejnosti, a i řady jeho kolegů.

Naše místní radnice se odmítla s novým stavebním záměrem vůbec oficiálně seznámit. Radní operují jen s tím, co jim zaslal IPR, a pořád dokola opakují: „ne, ne, ne, ne, musí se to zmenšit, protože to tak chceme, a když to chceme, tak to musí být“. Připomíná mi to chovaní malých dětí, či nemocných seniorů, duševně se vracejících do dětství.  Zajímavé je, že u jiných projektů tak urputní nejsou, někde dokonce výstavbu sami prosazují. Dost to zavání selektivním přístupem podle toho, kdo má kde voliče a kde před volbami úspěšně agitoval. A prezentovat jako svůj úspěch, či argument, že někde developer postavil nižší dům, než chce stavět jiný, o několik kilometrů dál, kde je buď jiný kód míry využití území, či charakter okolní zástavby, je také dost manipulativní. Z důvodu blížících se voleb a hlediska politického marketingu se to dá pochopit, ale místní radní by měli chápat, že tu nejsou od toho, aby běhali po ulicích s letáky, peticemi a na webu zveřejňovali vlastní malůvky, které mají dokládat, jak je projekt podle nich hnusný, či v lepším případě zaměňovat vizualizace původního projektu s tím novým.

Billa Vosátkova, Praha 12

Není totiž problémem investora, že aktivističtí politici nabulíkovali lidem z okolí, že oni jim zachrání „jejich“ obchodní centrum a že zabrání výstavbě bytového domu. Nezabrání, a oni to moc dobře vědí. Mohou výstavbu zdržet, ale to je asi tak všechno. Celé je to jen o odkopávání problému na další volební období, strach se k tomu postavit čelem a říct lidem: „Udělali jsme maximum, ale takto navržená stavba tam být ze zákona a dle platných předpisů může a od investora jsme pro vás získali takové prostředky, aby se nějak vykompenzoval diskomfort ze stavby plynoucí“. Většina lidí by to pochopila, ale pro naše radní je jednodušší jet pořád dokola linku „zlý developer“, a nadávat mu veřejně do šmejdů a dělat nesmyslné obstrukce. Když je on pak zažaluje, tak se ještě uraženě diví, co si to vůbec dovoluje. Něco jako urážka majestátu.

Jediné, na čem to teď Trigemě drhne je, že část místních radních, s pomocí svých spolustraníků na „velké radnici“ na Mariánském náměstí, blokuje z politických důvodů vydání souhlasu s projektem ze strany vlastníka sousedních pozemků a to odborem majetku MHMP, a tím znemožňují investorovi zahájit územní řízení. Že ten souhlas už jednou investor dostal na předchozí projekt, a tudíž má legitimní očekávání, že ho dostane opět, našim radním asi nedochází. Ale co určitě vědí je, že tato „blokace“ je velmi vachrlatá a dočasná, maximálně do voleb, a ta stavba tam stejně stát bude. To v soukromých rozhovorech připouští všichni. Politické křepčení v naději na získání hlasů je však silnější motivace a současné výzvy k jednání o variantách snížení stavby na osm a šest pater jsou úplně stejná ztráta soudnosti jako nápad na pronájem centra za korunu.

Je dost smutné, že za radnici s investory vyjednávají převážně lidé, kteří sami nikdy skutečně nepodnikali, natož v investiční výstavbě. Navíc když hmatatelnými výsledky jejich neuvážených snah o vylepšení, formou četných zásahu do projektů staveb, jsou aktuálně Sofijské náměstí ve stylu KLDR brutalismu se zrušenou kolaudací, či „chodník“ v parku Povodňová, kde se vede řízení o odstranění černé stavby. A tito stejní lidé mají ambice jednat se zkušenými investory velkých stavebních projektů a říkat jim co, jak, za kolik a pro koho mají stavět? Sami vůbec netuší, jak komerční bytová výstavba funguje, kolik co stojí, z čeho se vypočítává konečná prodejní cena metru čtverečního. Ekonomika projektu je nezajímá, ostatně ani v případě projektů, které pod jejich taktovkou realizuje městská část Praha 12. Ale oni to asi nepotřebují. Jim stačí opakovat ne, ne, ne, předimenzované, snížit, snížit a zase snížit.

Do jisté míry v tom hraje svoji roli ideologická předpojatost části politiků proti podnikatelům a utkvělá představa, že bydlení je právo, které má být zajištěno jako veřejný statek. To znamená výstavbou nájemních bytů v režii státu a obcí.

Když pominu, že se o svůj život a zajištění životních potřeb má primárně starat každý sám, tak na názoru těchto silně levicově orientovaných politiků nic nezmění ani holá skutečnost, že veřejná bytová výstavba nefunguje poslední tři dekády a fungovat jen tak nebude. Tedy žvanit se o ní bude, to jde všem dobře, nicméně nepostaví se nic. Maximálně zase nějaký Leninův pohrobek oživí nadměrné metry, či dosazování nájemníků do málo využívaných bytů či domů. To asi většina z nás nechce.

V podstatě veškerá bytová výstavba v Praze je realizována soukromými developery. Stále se mluví o tom, jak je potřeba bytovou výstavbu navýšit, stavební řízení zkrátit. Prostě trh zásobit novými byty, aby se zastavil či aspoň zpomalil cenový nárůst, který činí bydlení v Praze obtížně dostupným již i pro vyšší střední třídu.  A jaká je skutečná praxe? Dost jiná od toho, než co se prezentuje (viz předchozí odstavce). Lidé, kteří by si rádi koupili nový byt v Praze, si mnohdy z donucení za stejné peníze nakonec pořídí domek s pidizahrádkou, někde v satelitu na poli za Prahou a každý den do města dojíždí. To není v zájmu nikoho, ani těch zavilých odpůrců bytové výstavby „z principu“. Navíc i ti odpůrci bytové výstavby mají ve své rodině určitě někoho, kdo potřebuje nové bydlení a snad i oni chápou, že ho musí někdo někde nejdříve postavit. A pořád je lepší, když se nové byty postaví ve městě, kde je vybudovaná infrastruktura, a v případě Vosátkové i na půdorysu předchozí dožilé stavby, než aby se dále zastavovala volná krajina v okolí Prahy.

Ona i výstavba dostupného nájemního bydlení by se dala realizovat pomocí komerčních developerů, ale na to se musí změnit celkový přístup nemalé části komunální politické reprezentace, která přemýšlí jen od voleb k volbám, čili maximálně v horizontu čtyř let. Z toho poté plynou ty ztráty soudnosti jako předvádí naše místní pirátská radnice v případě záměru bytového domu v ulici Vosátkova na Kamýku. To je celopražský unikát.

Tato ztráta soudnosti sebou také přináší ztráty hmotné či finanční pro nás všechny. Většina investorů se do lokality snaží něco přinést, třeba parkovou úpravu okolí, navýšení kapacity parkování, opravu školky atd. Že to dělají zejména pro své budoucí zákazníky je jasné, ale v konečném výsledku to slouží všem. U prvního projektu, který měl mít cca 17 000 metrů čtverečních HPP Trigema nabízela přímé investice a příspěvek ve výši 36 milionů Kč. To je víc než 2000 Kč za metr čtvereční HPP. Opravdu hodně slušné. V té konkrétní nabídce byla dostavba a oprava nedaleké MŠ Větrníček, kde měla být navýšena kapacita o dvě třídy + stavební příprava a projekt na nástavbu služebních bytů pro začínající učitele. Byla v tom i piazzetta a nová parkovací místa. Pokud by to pořídili levněji, než za tuto částku, měl být rozdíl dorovnán finančním darem ve prospěch městské části. V případě, že by to vyšlo dráž, tak rozdíl šel za nimi. Abych byl objektivní, tak jsme jim, jako tehdejší Rada MČ Praha 12, dali k tomu prvnímu projektu negativní stanovisko. Oni po dvou letech projekt nakonec stáhli sami, z důvodů stanoviska MMR, jak sem zmínil výše.

U nového projektu, o kterém se s nimi naši radní odmítají vůbec bavit, se můžeme jen dohadovat, jaký příspěvek do lokality mohl investor nabídnout, kdyby vůbec dostal šanci. Nový projekt je ovšem výrazně menší, má cca 11 000 metrů čtverečních HPP. Přesto ze strany reprezentantů naší radnice létají různá hausnumera o tom, jakou výši příspěvku Trigema nabízí. Jak na ty cifry  přišli, když se s Trigemou nechtějí pořádně ani potkat, je záhadou. Nicméně k těm číslům dodávají, že obyvatelé z okolí Vosátkové nechtějí nic, protože výstavbu z principu odmítají. To se dalo čekat, když tam v druhé polovině léta už zase lítala nová petice proti výstavbě, za kterou opět skrytě stáli někteří naši piráti, schovávající se za Spolek náš Kamýk.

Obecně jsou ty spolky, které v určité lokalitě,  nakonec mluví „za všechny“ vůbec výborné. Impulzem k jejich založení je většinou nějaký aktivistický politik, který naprosto „nezištně a se srdcem na dlani“ pomůže s organizací a založením. Spolky mají zpravidla jen pár členů. To, aby se náhodou neředila ideová jednota spolku a nějak se nevymkl kontrole, kdyby třeba někdo dostal záchvat kritického myšlení a zpochybnil „dogma“. Většina lidí ve spolku opravdu, minimálně zpočátku, věří věci, za jejímž účelem spolek vznikl. Neuvědomují si, že jsou jen kašpárci, co hrají role v představení, kde scénář a režii má pevně v rukou někdo jiný, kdo si prosazuje jen svůj zájem. Naopak jsou svému loutkovodiči upřímně velmi vděční za to, co všechno pro ně dělá. Lokálně je znám i případ, kdy se do jednoho místního spolku vetřel aktivista/lobbista, který tam sice nebydlel a místo v podstatě neznal, ale díky své „angažovanosti a nezištnému nasazení“ dokázal jménem spolku, který údajně reprezentoval „vůli všech“, prosadit nakonec věci, které byly do té doby spíše z říše snů a vroucných přání lidí z pražského politického polosvěta.  Zbývající členové onoho spolku dnes jen koukají, jaký je výsledek jejich snah. Většina je z toho mírně řečeno rozpačitá, ale prý to tak chtěli. Tento občanský „aktivista“ již sedí na naší radnici a dále se snaží „tvořit“. A výsledky jsou za ním opravdu vidět…..

Když znáte pozadí je to, s prominutím, k zblití. Tak ale aktivistická komunální politika prostě funguje. Roky jsem byl v místní samosprávě a těchto spolků poznal hodně. S jejich loutkovodiči jsem seděl v radě, tu hlavní jsem pomohl dokonce zvolit starostkou, abych ji po pár letech nechal z rady odvolat. Ona za Spolkem náš Kamýk není, ale její učedníci, kteří jsou dnes u pirátů, to však od ní dávnou odkoukali a starou mistrovou již překonali.

Na říjnové Zastupitelstvo Hlavního města Prahy jsem se byl se zájmem podívat, když se projednávala ona „občanská petice“. Chodím tam pravidelně mnoho let. Takový zvyk z doby, kdy jsem byl sám komunálním politikem za stranu, která už dnes prakticky neexistuje. Známých z jiných stran je tam pořád dost, takže jsou to taková přátelská povídavá dopoledne, v čase než tam, po několika hodinách, vůbec schválí program jednání. Tentokrát jsem se ze zvědavosti přišel podívat až na projednání bodu s peticemi. Sice jsem nečekal nějakou velkou účast odpůrců stavby, ale přece jenom dvoučlenný „dav“, v podání postarší dvojice ze Spolku náš Kamýk, mě překvapil. O tom že se „jejich“ petice bude projednávat v ten konkrétní den, museli vědět dlouho dopředu. Ze zákona se totiž petice musí projednat do 30 od dnů od podání a termíny jednání pražského zastupitelstva jsou známy mnoho měsíců dopředu. Ale asi nikoho dalšího projednání petice nepřitáhlo. Ti dva přednesli takové standardní projevy s emocemi, ale bez přidané hodnoty. Lidsky se dá pochopit, že se jim plánovaná stavba nelíbí a je v nich i nostalgie po „starých dobrých časech“. Ale to prostě není relevantní, natož zákonný důvod, aby tam výstavba nebyla. Pan primátor jejich projev prospal. Z toho je i ono slavné video, a poté se odebral do zákulisí. Zato zejména našeho místního pirátského radního, s kvalifikací kuchař, bylo v následujících vystoupeních slyšet. Hulákal jak na lesy, trochu ve stylu „kdo víc řve, ten má větší pravdu“.

Výsledek nakonec byl, že si velká Praha stáhla jednání s Trigemou raději pod sebe, aby vůbec nějaké „kontribuce“ pro Prahu 12 dojednala. Docela velká ostuda pro místní radnici, ale přesto jsou ještě někteří schopni vám to prezentovat jako své vítězství. O nějakém snížení výšek se s Trigemou nebude nikdo bavit. Není totiž o čem. Podle platného zákona a předpisů je jejich stavební záměr formálně v pořádku. Pro naštvanost místních mám jisté pochopení, ale svůj vztek by měli směřovat vůči těm, kteří je svými planými sliby vodili za nos, a nikoliv proti investorovi. Ten jen využívá toho, co mu právní řád legálně umožňuje, stejně jako to využíváme všichni. Pokud chtějí tlačit na snížení výšky stavby, tak maximum čeho by dosáhli je, že investor z projektu vyhodí obchodní parter, čímž dojde ke snížení o jedno patro. To by lidé asi koukali, že tam žádné obchody už nikdy nebudou. Vůbec nic totiž Trigemě neukládá mít je v projektu. To místním obyvatelům také nikdo z radnice neřekl, když jim „vysvětloval“ územní plán, který developer údajně porušuje.  Naopak místo těchto předvolebních aktivit si to měla naše slavná pirátská radnice smluvně zajistit, aby Trigema ze svého návrhu obchodních ploch nakonec necukla. Snad to za ně teď udělají na městě.

Co se týče výše kontribucí (hrozné slovo, archaický termín pro výpalné), tak se dá předpokládat, že debata se povede podle pravidel MČ Praha 12 o výši finančního příspěvku na rozvoj lokality, který je dle nich stanoven na 1000 Kč za metr čtvereční HPP. Nesrovnávejte to s tím, co Trigema nabízela před tím. Teď už to nemá smysl. Ta původní nabídka určitě dávno neplatí.  Navíc, i když se do toho nakonec vložilo město Praha, tak někteří místní radní stále nedají pokoj a ochota investora nějaký příspěvek vůbec poskytnout bude patrně spíš klesat, až nakonec může spadnout k nule. Nebylo by to poprvé. Baráky se postavily vždy, ale s příspěvky investorů to u projektů, které se táhnou nesmyslně dlouho, obecně moc slavné není. Možná se s developerem po volbách domluví nové vedení radnice, že by mohl jako kontribuce poskytnout to, co eventuálně vysoudí jako náhradu škody na stávajících radních. Takže by i oni vlastně k rozvoji lokality přispěli. O soudnosti a právním povědomí některých našich radních svědčí i fakt, že jsou přesvědčeni o tom, že se žalob ze strany Trigemy zbaví, když na podzim skončí ve funkcích. Jejich právníci jim asi nedokázali vysvětlit, že jsou žalováni podle práva soukromého a nikoliv veřejného.

No nechme se překvapit dalším vývojem. Naši radniční umělci jistě nezklamou.

Pokud jste to dočetli až sem, tak si na obsah článku vzpomeňte ve chvíli, až vám nějaký aktivistický politik bude před volbami tvrdit, jak zrovna on někde zabrání nové výstavbě……

Dvě věže Vosátkova I.

Téma výstavby bytového domu na Kamýku na Praze 12, známé pod názvem „Dvě věže“, se stalo opět populárním a hodně diskutovaným. A proto si dovolím svým, trochu delším komentářem, vyžadujícím o něco více vašeho času, doplnit fakta do tohoto příběhu. Ten je totiž ze strany naší pirátské radnice prezentován dost tendenčně. Prostě taková pohádka o tom, jak zlý developer zničil prosperující obchodní centrum a ubližuje chudákům, našim hodným a uvědomělým radním.

On je to však spíše smutný obrázek toho jak naše pirátská radnice jedná „ku prospěchu“ Prahy 12.

Obchodní centrum Kamýk - Vosátkova, Dvě věžeKdyž poslední měsíce čtu a sleduji, co se kolem této stavby děje, přičemž znám historii a fakta, tak se nemohu ubránit potřebě veřejně se k tomu vyjádřit.

Zdůrazňuji, že na Kamýku bydlím celý svůj život, bezmála čtyřicet let. V minulém volebním období jsem byl místostarostou Prahy 12 pro ekonomiku a hospodaření, v oblasti investiční výstavby se roky pohybuji a paměť mi zatím slouží dobře.

S tím, že někomu výrazně zvednu krevní tlak a stoupenci ultralevice začnou jako obvykle vyšilovat, počítám. Jim však tento příspěvek určen primárně není. Ostatně jejich příspěvků o zlých podnikatelích a betonové lobby je více než dost, a s blížícími se volbami se budou jen množit.

Nejprve krátká rekapitulace historie: 

  1. Objekt občanské vybavenosti/obchodní centrum v ulici Vosátkova na Kamýku nikdy nepatřil do majetku Prahy. V roce 1992 byl přímo ze státního majetku, v rámci tzv. „malé privatizace“, odprodán v dražbě soukromému majiteli. Ten jej po čase uzavřel a nechal roky chátrat. To si mnozí jistě pamatují. Nicméně se různými kanály šíří, že ten objekt v „devadesátých letech zašmelila místní ODS“. Těžko mohla místní ODSka něco zašmelit, když k tomu neměla Praha vlastnická či dispoziční práva. Odkud vane vítr z těmito „informacemi“ není těžké si domyslet. V politice není nic nebezpečnějšího než koaliční partner, který si rád přivlastní vaše úspěchy, a svoje průšvihy, respektive jakoukoliv špínu, hodí na vás.

  2. Po letech chátrání došlo ke změně vlastníka objektu, následnému úklidu, menším opravám a k tzv. „rekonstrukci štětkou“, ve stylu „navrch huj, uvnitř fuj“. Ale pořád lepší než ten předchozí squat pro bezdomovce a osoby závislé na omamných látkách. Centrum tedy začalo opět fungovat. Je však nutné zdůraznit, že minimálně už v roce 2008 tehdejší vlastník uvažoval o „přestavbě“ centra na bytový dům. Sám se v bytovém developmentu příliš, respektive vůbec, neorientoval, a s případnými partnery nebyl schopen se dohodnout na podmínkách finančního vyrovnání. Lidově řečeno: „měl velké oči“, a tak centrum běželo dál, nicméně bez potřebných investic. Vždy se našel obchodník ochotný jít tam do nájmu, i když všichni nadávali, že na to majitel kašle. Ostatně, kdo měl možnost poznat zázemí objektu, ví své.

  3. Po pár letech došlo opět ke změně vlastníka a záměr na výstavbu bytového domu se nezměnil, naopak. Do objektu se nadále neinvestovalo, protože to majiteli, celkem logicky, přišlo jako „házení peněz do kanálu“. V té době se také začalo, v souladu s novým občanským zákoníkem, řešit, že malá část centra stavebně přesahuje na sousední pozemky v majetku města.  Jedná se celkem o 130 metrů čtverečních pod rampami. Při výstavbě centra za socialistické normalizace to nikdo neřešil. Tehdy bylo tzv. „všechno všech“. Předtím byly pozemky, na kterých stojí zdejší sídliště, samozřejmě ve „vyšším společenském zájmu“, konfiskovány původním vlastníkům. Nikdo se proto v té době nestaral o nějaké nepřesnosti v katastrálních mapách. Přišlo se na to až při digitalizaci katastru a obnově operátu. Z tohoto důvodu v minulém volebním období na vedení Prahy 12 přišly ze strany odboru majetku Hlavního města Prahy postupně dvě žádosti o stanoviska k prodeji oněch 130 metrů čtverečních majiteli objektu. Naše tehdejší Rada MČ Prahy 12 dávala kladná stanoviska pouze a jenom k prodeji oněch 130 metrů centrem zastavěných. S dalšími prodeji sousedících pozemků jsme nesouhlasili. Díky hysterii některých chytrolínů, není těch 130 metrů dořešeno dodnes, a už se ani řešit nebudou. Není k tomu důvod, protože nynější vlastník/investor je pro plánovanou výstavbu nepotřebuje.

  4. V roce 2016 poprvé prezentoval nový investor Trigema, v součinnosti s tehdejším vlastníkem objektu, svůj projekt. Tehdy spočíval ve výstavbě bytového domu s obchodním parterem, coby prvním nadzemním podlažím, jako plnohodnotnou náhradou za stávající obchodní centrum. Věž A měla mít 18 bytových pater, věž B 14 pater bytů. Územní plán a oficiální výklad stabilizovaného území tam výškovou bytovou výstavbu umožnuje. Mnohým se platné regulace nemusí líbit, mohou s nimi nesouhlasit, protestovat, ale je to prostě nezpochybnitelný fakt. Investor ve svém původním záměru využil skoro maximum, co mu tento výklad umožňoval. Naše tehdejší vedení radnice dalo investorovi k tomuto záměru negativní stanoviska a doporučení, ať se drží výškových linií okolní zástavby. Což v případě vyšší věže A je maximálně 15 pater, jako mají stávající „boďáky“, stojící v linii Krhanická/Zárubova a u věže B 8 pater, jako mají nižší domy v Zárubově. Přesto se investor rozhodl územní řízení zahájit se svoji původní variantou. Ta během dvou let prošla celou anabází až na Ministerstvo místního rozvoje, které je nejvyšším orgánem ve stavebním řízení. Na MMR jim těch 18 a 14 pater „zamázli“, ale ne kvůli tomu, že je záměr údajně megalomanský, předimenzovaný a podobné „odborné“ výrazy některých místních aktivistických politiků, kteří to prezentují jako svůj úspěch. Opravdovým důvodem zamítnutí je skutečnost, že případná realizace by v budoucnu znemožnila možné plnohodnotné využití sousedního pozemku, kde je přímo stanoven kód míry využití území. A to zákon neumožňuje. To už vám místní pirátská radnice neřekne. Asi mají radní obavy, že by to v očích jejich stoupenců jaksi devalvovalo onen „úspěch v boji proti bytové výstavbě“. Investorovi těch 18 a 14 pater nevyšlo o malý kousek, ale prostě nevyšlo. Trigema nakonec svůj záměr v létě 2020 stáhla sama a řízení tak bylo zastaveno. Kdyby akceptovali naše tehdejší doporučení na sjednocení výškové hladiny s okolní zástavbou, tak už dnes stavěli, protože vše ostatní měli v pořádku, dle zákona a souvisejících předpisů a norem. Prostě dobrá rada nad zlato, ale jako podnikatele je osobně chápu. To si nemohu odpustit lehké rýpnutí, ať ultralevice může zase spustit svůj obvyklý povyk, že údajně prosazuji „zájmy kapitálu proti zájmům proletariátu/pracující třídy“. Někteří, bez ohledu na věk, stále žijí v zajetí hlubokého socialismu a nepoznali, že dnes máme tržní hospodářství. Sice je silně regulované a deformované dotacemi, subvencemi, úlevami, ale stále se jedná o formu kapitalismu.  Celou historii tohoto záměru si zájemci mohou přečíst na webu městské části Bytový dům Kamýk (Dvě věže), ul. Vosátkova: Výstavba – stavební projekty: Praha 12 , kde jsou všechna usnesení týkající se původního záměru.

  5. Poté Trigema centrum definitivně odkoupila od vlastníka. Cena akvizice nemovitosti byla, i na pražské poměry, dost vysoká. Podle toho lze usuzovat, že svoji investici myslí opravdu vážně. Jejich nový záměr výstavby obsahuje opět obchodní parter coby první nadzemní podlaží a dvě věže. Věž A má mít 14 pater bytů a věž B 8 bytových pater. Celkem se jedná o 147 bytů. Záměr je samozřejmě stále v souladu s platným územním plánem a výkladem stabilizovaného území, a tak ho tentokrát není v územním řízení, lidově řečeno, „na co shodit“.

  6. První z nájemců, kdo to „zabalil“ a odešel, byl obchodní řetězec Billa. Tomu zastaralý prostor a nevyhovující zázemí prodejny dlouhodobě vadilo. Po odchodu hlavního tahouna už nedával provoz centra ekonomicky žádný smysl, a tak nebyly ostatním nájemcům zbývajících prostor v centru prodlužovány smlouvy. Ti postupně končili během loňského roku. Soudného člověka by napadlo, že má majitel s objektem asi něco v plánu, když se zbavuje nájemců. Ale ne tak naši radní. Ti, opojeni vítězstvím nad „zlým developerem“, velkoryse mu nabídli, že si od něj celý objekt pronajmou za korunu ročně a městská část Praha 12 bude obchodní centrum provozovat sama. Chtěl bych vidět reakci lidí z Trigemy, když jim tato nabídka byla předložena. Asi museli vše kolem sebe poprskat smíchy. Místní samospráva, která není schopna zajistit ani posekání trávy na sídlišti, bude provozovat nákupák. Hodně velká ztráta soudnosti.

  7. Dnes tam zůstává jediný nájemce, který v přízemí provozuje asijskou restauraci. Nájemní smlouvu má do července 2022. Ovšem pokud to sám nezabalí dříve, protože restaurace „na rumišti“ moc netáhne. Potom přijede opět bagr a zbytek starého centra definitivně zmizí, a to dle platného demoličního výměru. V souladu s tímto výměrem proběhla i první etapa demolice, ale hrálo se kolem ní „hezké divadlo“. Bagr hrabal, politici kolem něj vztekle hopsali, nahnaní úředníci se za hlavu chytali, a dokonce i státní policii na scénu pozvali. A jaký byl výsledek? No přeci žádný. Vše proběhlo legálně, ale medializovalo se to tak, jako kdyby tam vraždili malé děti.

  8. Nový záměr Trigemy získal souhlasné stanovisko Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy č. j. 16165/20, které je zdůvodněno: „Navrhovaný záměr se nachází v koncovém bodě sídliště, který je obklopen dostatečným volným prostranstvím s rozestupy od okolních objektů jižně 60 m a severně 50 m. Je zde zajištěno přímé dopravní napojení z ulice U Kamýku bez nepříznivých vlivů na okolní zástavbu, dopravní obslužnost nevyvolává průjezdnou dopravu. Místo je rovněž vhodné pro umístění bytové výstavby s přímou dostupností na les Kamýk. Navržené věže v těchto výškách 15 NP a 9 NP spolupůsobí s okolním prostředím a nenarušují charakter zástavby.“ Dále má kladné stanovisko Odboru územního rozvoje MHMP, který je orgánem územního plánování dle platného stavebního zákona a všechna kladná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů, tzv. DOS.

    Více si povíme v dalším článku…

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít